Dnes, přesně před 75 lety, 21. srpna 1940, zemřel po útoku stalinistického agenta revolucionář Lev Trockij. K tomuto výročí Vám přinášíme překlad textu od Tonyho Cliffa jako připomenutí významu Trockého činů a idejí.
V celých dějinách hnutí pracující třídy neztělesňovala žádná osobnost kombinaci heroického a tragického více než Lev Trockij.
Trockij byl jakožto prezident Petrohradského sovětu ústřední osobou v organizaci Říjnové revoluce. Vybudoval miliónovou Rudou armádu. Společně s Leninem předsedal Komunistické internacionále, která vedla milióny pracujících po celém světě. Přesto skončil Trockij svůj život jako štvaný a izolovaný revolucionář s velice málo následovníky a velmi malým vlivem na události.
V roce 1906 vyvinul Trockij svou teorii permanentní revoluce, která vedla jeho myšlenky a akce až do konce jeho života. Jádrem této teorie bylo poznání interakce mezi mezinárodním kapitalismem a zaostalostí carského Ruska. Tento průsečík, tvrdil Trockij, znamenal nutnost kombinace přicházející rolnické demokratické revoluce, která měla zničit feudalismus v Rusku, s proletářskou socialistickou revolucí – nutnost kombinace revoluce v jedné zemi s mezinárodní revolucí. Trockij překonal dokonce Lenina vhledem této teorie, která obhajovala nevyhnutelný vliv revoluce v Rusku na mezinárodní hnutí pracujících a nevyhnutelnou porážku ruského proletariátu, pokud mu mezinárodní revoluce nepřijde na pomoc.
Říjnová revoluce byla pozitivním potvrzením Trockého teorie, zatímco izolace ruských pracujících po porážce Německé revoluce byla potvrzením negativním.
Nová kapitola Trockého života začala s jeho zápasem proti byrokracii za dělnickou demokracii v samotném Rusku a proti přeměně revoluční Internacionály do sekce stalinistického státu. Vyhoštěný z Ruska v roce 1929 byl Trockij naháněn Stalinovými agenty přes celou Evropu, většina jeho rodiny byla zavražděna a nakonec musel strávit svá poslední léta v Mexiku. Ale Trockij nikdy nekolísal a v tomto období jsou napsané jeho nejlepší texty.
Stalinistické vedení zapříčinilo nepřetržitou sérii porážek mezinárodního hnutí pracujících. Znovu a znovu semi-revoluční, nebo dokonce revoluční situace, které mohly být transformovány do vítězných revolucí, končily vítězstvím reakce.
Nejhorší porážka mezinárodního hnutí pracujících byla ta v Německu roku 1933. Významnost Hitlerova vítězství, které otevřelo dveře mezinárodní reakci, byla tak velká jako vítězství Bolševiků v roce 1917, jež otevřelo dveře mezinárodní revoluci. Ale Komunistická internacionála pod Stalinem nijak nekritizovala politiku „sociálfašismu“ německé Komunistické strany, která pomohla Hitlerovi k moci tím, že proklamovala reformisty jako úhlavnější nepřátele více než fašisty. Znovu a znovu se Trockého analýzy ukazovaly jako správné. To ovšem nepomohlo Trockému v tom, aby se jeho myšlenky šířily a aby dosáhl jakéhokoli důležitějšího úspěchu.
Tváří v tvář Hitlerovu monstróznímu stroji, který zničil kosti a duše miliónů, se mezinárodní stalinismus přeměnil v náboženství, opium lidí ve světě bez srdce.
V té době bylo extrémně bolestivé odmítnout Stalina – stejně bolestivé, jako když si závislý chce odepřít drogu. Pamatuji se, jak můj přítel dostal pár bot ze Sovětského svazu a políbil je. Ne proto, že byl hloupý, ale kvůli hrozné bolesti a strachu z budoucnosti. V lednu 1933 nastoupil Hitler k moci. V únoru 1934 fašisté rozdrtili rakouskou pracující třídu a ve stejném měsíci přistoupili k ozbrojené akci v Paříži (ačkoli byli zadrženi). Každé ráno, když jsme se probudili, jsme se nejprve podívali do novin, abychom viděli, kde byli včera pracující poraženi. Přitažlivost Ruska a masové stalinistické strany byla skoro neodolatelná. To izolovalo trockisty. Byli obtěžováni, včetně fyzického napadání, stalinisty. Pamatuji si, jak Palestinská komunistická strana publikovala leták pranýřující dva lidi jakožto trockistické fašistické policejní špióny a nahlásila jejich jména a adresy. Ti dva byli okamžitě uvězněni britskou policií.
Ale fyzická perzekuce nebyla hlavní věcí. Byl to pocit bezmoci tváří v tvář nacistickému vojenskému stroji na jedné straně a jeho oponentem ve formě ruské Rudé armády na straně druhé, pocit bezmoci mezi hitlerismem a stalinismem.
A co se týče Moskevských procesů? Obvinění, že vůdci Říjnové revoluce, většina Leninova ústředního výboru, prezident Kominterny a hlavní vůdci Rudé armády byli všichni nacističtí agenti, muselo vypadat tak hloupě, že mohlo podkopat věrohodnost Stalina a pomoci Trockému. Ve skutečnosti se stal opak. Strach z nacismu a bezmoc vůči němu byl Moskevskými procesy prohlouben a pomohl Stalinovi, nikoliv Trockému.
Trockého racionální myšlení v žádném případě neuspokojilo potřeby poražených pracujících. V každé nové krizi by bylo zapotřebí především masové revoluční strany, která by transformovala situaci do vítězné revoluce. Ale znovu a znovu byly tyto situace promarněny a stávalo se stále obtížnější takovou stranu vybudovat. Bolest a bezmoc vedla k větší marnosti, větší bolesti a větším porážkám, což pomáhalo na jedné straně stalinismu, na druhé straně fašismu.
V takové tragické sérii porážek trockistického hnutí (snad je lépe říci trockistických kroužků) nemůže být snadné oddělit historické od biografického. Vůdce miliónů v letech 1917-1921 se stal vůdcem malinkých skupinek. Sám zaplatil porážku hnutí a svých myšlenek krví. Je pravdou, že naše dějiny jsou plné mučedníků, kteří zaplatili svým životem; od 30 tisíc pařížských komunardů k jednotlivcům jako Rosa Luxemburgová a Karel Liebknecht. Ale Trockij zaplatil vyšší cenu než kdokoliv z těchto lidí, ti byli zavražděni pouze jednou. Byl zabíjen znovu a znovu. Dvě z jeho čtyř dětí zemřely ve Stalinových koncentračních táborech, (syn) byl přinucen k sebevraždě v Berlíně a další zavražděn v Paříži. První Trockého žena byla utrápena k smrti na Sibiři a sám Trockij byl zavražděn vrahem, kterého vyslal Stalin.
Povrchnímu pozorovateli může připadat posledních 18 let Trockého života jako nezáživné období. Dějiny dokáží, že základní myšlenky Trockého zůstanou důležitým dědictvím – jeho obrana internacionalismu, jeho obrana proletářské demokracie, opozice vůči veškeré byrokracii a jeho víra v neomezenou schopnost pracující třídy dosáhnout svobody. V tomto smyslu patří budoucnost Trockému a trockismu.
Z anglického originálu „T is for Trotsky the hero“, dostupného zde: https://www.marxists.org/archive/cliff/works/1981/01/trotsky.htm
přeložil Martin Šaffek
