Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
nastává konec dalšího roku bojů, demonstrací a aktivit za spravedlivější podobu světa, ve kterém žijeme, roku 2015. Pojďme se proto poohlédnout za nejdůležitějšími uplynulými událostmi na aktivistické scéně.
Začátkem roku zaznamenali v lokálním prostředí aktivisté úspěch v kauze autonomního sociálního a kulturního centra Klinika, které jakožto chátrající objekt patřící státu obsadili, zkultivovali a především udrželi. Klinika je pro nás inspirujícím a důležitým příkladem smysluplnosti squatterství, přestože by bez jisté benevolence státu, která je mimo jiné zapříčiněna snahou určitých politických elit zalíbit se, existovala v současnosti jen těžko.
Další lokální kauzu reprezentovala restaurace Řízkárna, ve které se aktivisté od anarchistů přes socialisty spojili v boji za práva zaměstnanců, již nedostávali vyplácenou mzdu za svoji odvedenou práci. Byť se jednalo o pouhý střípek v systému, kde je nespravedlnost v odměňování námezdní práce pravidlem, politicky šlo o důležité sdělení, že se aktivisté dokáží spojit se zaměstnanci v konkrétním boji, jenž měl jasný třídní charakter.
Povahu systému, ve kterém mají represivní orgány mnohem větší moc, než si mnohdy chceme připustit, rozkryla v polovině roku policejní akce Fénix. Pod smyšleným podezřením z přípravy teroristického útoku bylo pozatýkáno několik anarchistů a řada dalších levicových aktivistů byla povolávána k výslechu a byly jim zabavovány počítače a telefony. Byť vnesl tento případ do řad aktivistů určitou nejistotu, přinesl minimálně dvě důležitá zjištění. Jednak je patrné, že naše činnost je pro systém natolik obtěžující, že se jí musí vážně zabývat, a jednak se jasně prokázalo, že nežijeme ve svobodě a demokracii, ale ve společnosti, kde čím dál svévolněji vládne kapitál a jemu sloužící represivní aparáty.
Co se globální situace týče, první polovina tohoto roku se nesla ve znamení boje proti TTIP – plánované transatlantické dohodě mezi USA a EU. Tlak, který byl na instituce vyvinut nespokojenými občany jak v zemích EU, tak i v USA, je obrovský. Petici proti TTIP podepsalo k dnešnímu dni již tři a čtvrt milionu Evropanů. Že TTIP představuje nástroj, který omezuje demokracii ve prospěch moci nadnárodních korporací, ukázaly dobře semináře Školy alternativ v první půlce roku a mezinárodní konference v listopadu. Ta se zaměřila na možné dopady TTIP na země Střední a Východní Evropy. Záznamy z nich naleznete na TV Solidarita (www.solidarita.tv). Uzavření dohody se sice podařilo oddálit, můžeme si být ale jisti, že korporace to rozhodně nevzdají.
Zcela zásadním tématem se letos pro celou Evropu stala migrační krize způsobená válkami, změnami klimatu i vykořisťováním zemí Blízkého východu a Afriky. Díky vlně uprchlíků, kteří před těmito problémy podstupují nebezpečnou cestu, aby si zachránili holý život, se ze smetiště dějin vrátili strašáci – rasová a náboženská nenávist, touha po autoritativních vůdcích, budování nacionalistické identity postavené na útlaku menšin a výskyt pochybných pseudoautorit usilujících o moc a slávu za každou cenu. To dalo vzniknout nenávistným hnutím konvičkovců, okamurovců, bartošovců aj., která mávají šibenicemi pro „vlastizrádce“ a z pomníků obětem holocaustu by opět budovala funkční koncentrační tábory. Mnozí politici, včetně prezidenta Zemana, se na strachu z uprchlíků snaží posílit svou popularitu a stavět se do role obránců národa. Silnými slovy chtějí zakrýt to, že jsou součástí problému, který vede lidi k útěku – ministr Chovanec svou nesmyslnou represivní politikou ubližuje lidem, kterým bylo už dost ublíženo, a prezident Zeman jako věrný stoupenec intervence USA v Iráku by měl raději mlčet úplně.
Proti těmto projevům jsme za poslední rok bojovali nejusilovněji. Proběhlo nespočet blokád neonacistů, akcí i protiakcí, demonstrací na podporu uprchlíků i proti nenávisti a xenofobii. Vzniklo široké hnutí organizací, od levicových po liberální, jež si uvědomují závažnost situace. Co lze považovat za největší rezervu a problém je, že námezdní zaměstnanci – ti nejvíce vykořisťovaní – velmi často podporují nenávistná hnutí. Je to strach, nejistota a frustrace z přežívání v rámci kapitalismu, které to zapříčiňují. Přestože zde máme co dohánět, jistou naději nám může poskytnout stanovisko předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly, který se staví za pomoc uprchlíkům.
Konec roku se nesl ve znamení celosvětového boje, který můžeme považovat za jeden z nejdůležitějších, neboť se jedná o záchranu naší planety, tudíž i nás samotných, před zhoubným působením důsledků kapitalismu na globální klima. Konference COP21, uskutečněná na začátku prosince v Paříži, vyprovokovala protesty a akce, které měly přimět vlády států, aby se zavázaly k výrazné regulaci problematických odvětví. Těmi jsou těžba a zpracování fosilních paliv, vypouštění emisí CO2 atd. To má snížit míru globálního oteplování a pomoci zmírnit poruchy klimatu. Protesty se nesly v duchu výjimečného stavu zavedeného po teroristických útocích v listopadu. Možná i proto byly závěry z konference zklamáním. Její výsledek však znamená důležité poselství, jež z něj vyplývá: Pokud chceme přežít, musíme změnit systém masovým hnutím zdola, protože nikdo jiný to za nás neudělá!
Bouřlivý rok 2016 vám přeje redakce Solidarity!
Dominik Forman (šéfredaktor)
Jan Májíček (redaktor)
