Nejprve Brexit a teď Trump. Existuje vzorec, který se musíme pokusit pochopit.
Ovšem, je nechutné, že rasistický, sexistický developer zvítězil ve volbě prezidenta Spojených států. Ale jde o víc.
Británie a Spojené státy byly dvě rozvinuté kapitalistické společnosti, které byly průkopníky neoliberalismu. Stalo se tak po volebním vítězství Margaret Thacherové v roce 1979 v Británii a Ronalda Reagana v roce 1980 v USA.
Nyní vidíme v obou těchto zemích kumulativní účinky více než 35 let globalizovaného volnotržního kapitalismu.
Tyto účinky byly významně podpořeny tím, co marxistický blogger Michael Roberts nazývá dlouhou depresí, která začala v letech 2007 – 2008.
Takže jsme svědky jakéhosi zvrácení politického systému. Na jedné straně začala politika, ať už úřaduje jakákoliv strana, být ovládána korporátní elitou, hluboce oddanou neoliberalismu. Snad nejjasnějším příkladem tohoto jevu bylo volební vítězství Baracka Obamy před osmi lety. To slibovalo naději na skutečnou změnu, ale ponechalo existující řád nedotčený.
Na druhou stranu vidíme, jako důsledek, jak vzrůstající počty chudých lidí, tak či onak oběti neoliberální politiky a ekonomického propadu, se stále více a více vzdalují od maistreamové politiky.
Protože stále mají hlasovací právo, jejich hořkost a hněv mohou mít explozivní politické důsledky.
Byl to sám Trump, který zdůraznil paralely mezi svou prezidentskou kampaní a brexitem. V referendu 23. června byly mobilizovány všechny síly establishmentu, aby udržely Británii v Evropské unii (EU).
EU se stala motorem, vhánějícím neoliberalismus hluboko do evropské společnosti, dovolujícím, aby londýnská City, přetvořená podle Thacherové, vzkvétala.
Zastánci setrvání z řad velkého byznysu prohráli, a zaslouženě. Všechny analýzy výsledku ukazovaly, že čím jste byl chudší, tím bylo pravděpodobnější, že budete hlasovat pro odchod.
V prezidentských volbách v USA se establishment, včetně velkého byznysu, postavil za Hillary Clintonovou. Nebyli z Clintonové příliš nadšení, ale dali jí přednost před Trumpem.
Trump se zřeklo vedení republikánů. Jediný bývalý republikánský prezidentský kandidát, který volil Trumpa, byl nešťastník Bob Dole, který byl drtivě poražen Billem Clintonem v roce 1996.
Stejně jako v případě Brexitu byl postoj velkého byznysu racionální.
Trump vedl kampaň proti mezinárodnímu liberálnímu kapitalistickému řádu, který imperialismus USA vytvořil a udržoval od II. světové války.
Postavil se tak proti volnému obchodu a volnému pohybu kapitálu, podporovanému americkou vojenskou mocí. Odsoudil rozličné série liberalizací obchodu, které vinil z úpadku amerického průmyslu.
Byl tak efektivní, že donutil Clintonovou, aby se zřekla Transpacifického partnerství, kterou před tím podporovala. Ale to nezabránilo Trumpovi, aby v úterý získal státy starého průmyslového středozápadu – Pensylvánii, Ohio, Michigan a Wisconsin.
Takže jsme svědky dvou velkých revolt voličů proti dopadům existujícího neoliberálního kapitalistického řádu.
Všimněte si, že říkám „dopadům“. Nebyly to revolty jasně namířené proti neoliberalismu.
V USA kampaň Bernieho Sanderse ukázala, jak člověk hlásící se k socialismu může hovořit přesně k voličům toho typu, kterým Trump nakonec dominoval.
Bohužel Sanders nakonec podpořil Clintonovou poté, co byla jeho vlastní kandidatura převálcována oficiální mašinérií demokratů.
Bude se po této volební katastrofě americká levice schopná uvolnit ze sevření mrtvé ruky demokratické strany?
Tři otázky na závěr. Za prvé, může to zajít dále? Ano, rozhodně. Francouzská fašistka Marina le Penová oslavuje Trumpovo vítězství jakožto předzvěst svého vlastního zvolení prezidentkou na jaře.
Za druhé, co může Trump ve skutečnosti změnit? To je těžké říci. Utvořila ho neoliberální éra finanční spekulace. Nerozejde se s ní.
Ale jeho voliči od něj očekávají, že splní většinou nesplnitelné sliby z kampaně. To bude během jeho vlády velkým zdrojem napětí.
Ale minimálně po Brexitu bude tento rok Trumpovo zvolení druhou velkou trhlinou v mezinárodním liberálním kapitalistickém řádu.
USA byly základním pilířem toho řádu, řešily krize a koordinovaly další vedoucí kapitalistické státy. Nyní se staly divokou kartou.
Může arogantní, nefunkční a stále více nepopulární EU zaplnit toto vakuum? Na tuto otázku už známe odpověď.
Z širšího hlediska se politický systém USA a Británie uvolňuje ze svého tradičního podřízení kapitálu. Velký byznys nechtěl ani Brexit ani Trumpa a pohlíží na ně se zděšením.
To bude trva pravděpodobně jen přechodnou dobu, než bude ustanovena nová rovnováha mezi státem a kapitálem. Ale tato situace je zdrojem ohromné nestability.
Za třetí, co budeme dělat my? Především, stavět se na odpor. Otevřený rasista, který následuje prvního černošského prezidenta, posílí vlnu rasismu, valící se západní společností.
Zde v Británii musíme zdvojnásobit své úsilí v budování Stand Up To Racism jakožto širokého a jednotného protirasistického hnutí.
V Trumpově Americe se černé, migrantské a muslimské komunity budou cítit v obklíčení. Hnutí Black Lives Matter a podobné se stanou dokonce ještě důležitější.
Ale odpor nestačí. Potřebujeme stejně tak strategii.
Trumpovo vítězství zdůrazňuje úspěch populistické pravice ve formování vzpoury proti dopadům neoliberalismu a krize.
Jak může radikální levice začít nabízet lepší alternativu? Leží před námi spousta těžké práce a imaginativního myšlení.
Ze Socialist Worker přeložil Martin Šaffek. Originál zde
