Vláda tento týden schválila zákon o sociálním bydlení. Tímto svým krokem poslala otázku sociálního bydlení na legislativní úrovni zatím nejdále. Na první pohled by se zdálo, že s tímto zákonem nemůže být žádný problém.
Všechny tři koaliční strany před volbami ve svém volebním programu slibovaly nutnost přijetí zákona o sociálním bydlení. Tehdy ještě klíčovou roli pro rozhodování měly hrát obce. Autorem prosazení sociálního bydlení v koaliční smlouvě je překvapivě hnutí ANO.
Důvod k radosti? Ani náhodou
V koaliční smlouvě se píše: „Prosadíme zákon o sociálním bydlení, který definuje standard sociálního bytu a vymezí osoby, které na něj mají při plnění stanovených podmínek nárok. Zamezíme obchodu s chudobou, který spočívá v pronajímání předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení.” Ovšem s prvními náznaky, že to s tím sociálním bydlením nemyslí místní rozvoj zase tak vážně, přišla tehdejší ministryně Věra Jourová (hnutí ANO), která agendu sociálního bydlení předala do gesce ministerstva práce a sociálních věcí. Posledním argumentem k tomuto kroku bylo, že sociální bydlení je hlavně otázkou sociální práce. Tento zástupný argument používá současná ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (hnutí ANO) takřka při každé kritice a nechápe, že sociální práce lidem byt nezajistí. Ti naopak potřebují kvalitní podporu nabídky bytů.
Z úvodu by se mohlo zdát, že je zákon o sociálním bydlení na dobré cestě. Ano, skutečně jsme se dostali nejdále oproti úsilí předchozích vlád, ale cesta ke schválení vládou trvala bez mála tři roky. Máme tu vládou schválený zákon, pro který stačí „jen“ projít Sněmovnou, Senátem a podepsat od prezidenta, ale také tu máme přibližně za půl roku parlamentní volby. Dá se čekat dlouhé připomínkové řízení jak na půdě Poslanecké sněmovny tak Senátu a je reálná šance, že vítězství nad obchodem s chudobou se přiblížíme ještě blíže, ale na skutečný úspěch si budeme muset ještě dlouho počkat.
Kdo za to může?
Prvním důvodem je obecně odkládání jakéhokoliv řešení tohoto zákona. A druhým a nejdůležitějším je aktivní bojkot ze stran sporu, které těží ze současného stavu a vydělávají na systému ubytoven, z nichž není cesty zpět a od lobbistů těchto zájmových skupin.
Příprava paragrafového znění zákona proběhla například až na jaře 2016. Ministerstvo pro místní rozvoj přípravy bojkotovalo. Zástupkyně Odboru bytové politiky uvedla, že ministerstvo má výhrady k financování systému a současně návrhu zákona prý chybí hlavní komponent sociálního bydlení, což je sociální práce. Ano, argument sociální práce je zde znova a setkáme se s ním ještě několikrát později. I díky těmto průtahům bylo paragrafované znění hotové až v září.
Ještě před přípravami paragrafového znění, přibližně v polovině roku 2015, se Svaz měst a obcí postavil proti Koncepci sociálního bydlení a přibližně o rok později teď již ministryně práce a sociálních věcí Marksová-Tominová (ČSSD) ustoupila a odstranila z návrhu zákona jakékoliv sankce při neplnění povinnosti ze strany obcí.
O lobbistickém propojení OSMD a MMR
Ovšem nejviditelnější vlna aktivního odporu proti prosazení zákona nastoupila na počátku letošního roku. Odpor kladly nejen strany vládní koalice, ale také pravicové opozice. Jako příklad si dovolím uvést dlouhodobou kritičku zákona Karlu Šlechtovou, ministryni pro místní rozvoj. Její kritika návrhu zákona z prosince 2016 jako první argument uvádí, že MPSV nerespektovalo „dalších resortů a klíčových institucí jako např. Občanského sdružení majitelů domů v ČR, z.s. (OMSD), nebo Svazu českých a moravských bytových družstev“. Ministryně přímo přiznává, že proti zákonu vystupuje na popud lobbystických skupin: „MPSV nevzalo v úvahu připomínky odborné veřejnosti, která se s překvapením nyní obrací na MMR a žádá nás o zastavení tohoto nekonzistentního rozjetého vlaku.“
Na tomto místě musíme zmínit poslance Jana Bartoška (KDU-ČSL) a jeho nezapomenutelný výrok z jeho Facebooku: „Odmítám, aby stát rozdával byty. Každý, kdo má zkušenosti s placením nájmu nebo hypotéky, ví, že bydlení je nákladná a zásluhová věc.“ Zde se poslanec Bartošek projevil jako pravý křesťan a otevřel srdce matkám samoživitelkám a dalším skupinám osob, které na tento zákon léta čekají. Jen by mohl dodat, čím si on sám své bydlení zasloužil.
Další zástupce z hnutí ANO, tentokrát poslankyně Radka Maxová, si pravděpodobně ani nečetla podmínky pro lidi, kterým by bylo sociální bydlení určeno, když pravila: „není fér, aby lidé, kteří pracují, dopláceli na bydlení lidem, kteří nepracují, neodvádějí pojistné, dluží na nájemném apod.“ Na pováženou je její kritika zavedení centrálního úřadu, místo správy od konkrétních obcí, která končí slovy „(hnutí) ANO by nemělo dodržet své předvolební sliby a stávající vláda by neměla přijímat zákon o sociálním bydlení.“
Další úpravu doznal zákon po kapitulaci ministryně Michaely Marksové–Tominové (ČSSD), která letos v lednu ustoupila koaličním partnerům a zrušila návrh na zřízení úřadu, který měl mít na starosti administraci dostupného bydlení. Tuto agentu přebere Státní fond rozvoje bydlení při MMR, a ministryně Šlechtová je spokojena. Navíc, MPSV poslalo k posouzení na vládu návrh zákona až prvního února. Návrh nakonec spolupodepsala i věčná kritička Šlechtová. Pochopitelně s výhradami, a to ohledně velikosti cílové skupiny a již tradiční absence povinnosti sociální práce pro všechny klienty systému sociálního bydlení.
Dobrý zákon?
V současnosti je již zákon schválen vládou. Zákon byl velmi drasticky upravován a v mnohém ztratil na kvalitě, ale stále lepší poslední návrh než současný stav. Důkladný rozbor úprav a porovnání se svou definicí „dobrého zákona“provedla iniciativa Mít svůj domov (ZDE) Stále ještě je čas zákon schválit, ale času je málo a úsilí proti němu stále narůstá. Sečteno a podtrženo, z vládních stran jsou hlavními viníky dosavadního nepřijetí zákona hnutí ANO a lidovci. Sociální demokracie je v situaci autora zákona, a i přesto velmi ochotně podléhá tlakům, ať už ze stran koaličních partnerů, tak lobbistických a zájmových skupin, které těží ze současného stavu byznysu s chudobou. Zákon o sociálním bydlení má před sebou ještě velmi trnitou cestu.
