Jak je možné, že se ze zákonného vymáhání dluhů stal tak velký byznys? V 90. letech, kdy se mnoho podniků dostávalo do problémů, například mnozí zaměstnanci nedostali svou mzdu, a kvůli neúčinnému systému vymáhání se museli vzdát naděje, že kdy odměnu za svou práci u bývalého zaměstnavatele uvidí. Stát se tedy rozhodl, že změní exekuční řád tak, aby vymáhání bylo efektivnější a na základě neoliberální doktríny a lobbingu advokátů jej svěřil nově zřízeným soudním exekutorům jakožto soukromým právnickým osobám.
Mohly se tedy začít vytvářet klientelistické vazby mezivěřiteli a exekutory, rozvíjet se v podstatě neregulovaný trh sespotřebními úvěry, lichvou a sankcemi popsanými nečitelným písmem. To vše,spolu s ekonomickou krizí, rozhodčími doložkami a tím, že si exekutořimohou zbytečnými úkony, spektakulárními mobiliárními exekucemi a dražbami zabavených věcí uměle navyšovat náklady řízení, vyústilo v dnešní stav.
V současné době je v exekuci na 860 tis. lidí, včetně dětí, seniorů, lidí s hendikepem nebo lidí s duševním onemocněním. Z toho více než polovina má na sobě nejméně 3 exekuce a lze je považovatza předlužené, tedy jejich dluhy budou růst rychleji, než je možné je splácet,i kdyby se snažili sebevíc. Málokdo ví, že konstrukce exekučních srážek je taková, že dlužníkům zbývá méně peněz, než kolik činí dávky hmotné nouze (náklady na bydlení a životní minimum), což je zákonem stanovené minimum pro důstojnou existenci. Dlužníci tak mohou pouze přežívat, žít z dávek hmotné nouze, pracovat na černo, nebo pracovat za dostatečně nízký plat, aby měli stále nárok na příspěvek na bydlení a příspěvek na děti. Oddlužení jev současné době umožněno jen hrstce z nich, a to 20 tis. ročně.
O tom, že systém exekucí je nastaven špatně, se vede politická i veřejná debata už několik let. Všechny dosavadní pokusy zlepšit systém alespoň částečně, a to zavedením teritoriality exekutorů, selhaly. Jižněkolik let se řeší novela insolventního řádu, která by beznadějně předluženým lidem měla pomoci – chyba lávky, v současnosti putuje ze Sněmovny do Senátu paskvil, který je výsledkem dobré vůle některých poslanců a silné věřitelské, exekuční a insolvenční lobby. Stále znova se nám vracejí argumenty oosobní zodpovědnosti, finanční gramotnosti a tom, že dluhy se mají platit, které jsou zjevně nesmyslné, když se podíváme do zákonů a statistik a vzpomeneme si na politiku škrtů za Nečasovy vlády.
Jak může člověk důvěřovat systému, kde se roky děje zákonem a státem posvěcené bezpráví, o němž všichni vědí? Kde ani po letech diskusí politici nejsou schopni nic změnit a obchodníci s chudobou vždy nakonec dokáží obhájit své zájmy? Exekuce dnes ničí celé regiony a mají na společnost dopad, který si dnes ještě podle mého názoru nejsme schopni plně uvědomovat. Sociologové mluví o tom, že exekuce vyvolávají v lidech frustraci a anti-systémové postoje. Ty mohou mít destruktivní sílu, naším úkolem je však obrátit je v energii ke společnému boji za sociálně spravedlivou a skutečně demokratickou společnost. Lid sjednocený nebude poražený!
Projev zazněl na demonstraci 17. listopadu 2018.
