V Súdánu už několik let, v zásadě mimo zájem českých médií, probíhají závažné politické události. V prosinci 2018 zde propukly protesty, pořádané původně kvůli vysokým cenám jídla (během roku 2018 se ceny chleba ztrojnásobily), které posléze přerostly v protesty proti režimu a diktátorovi Umaru al-Bašírovi, který vládl zemi tři desetiletí a je za zločiny v regionu Darfur stíhán mezinárodním soudem.
1. ledna 2019 podepsalo široké spektrum organizací Deklaraci svobody a změny. V březnu pak následoval pokus o generální stávku. V dubnu demonstranti v Chartúmu okupovali prostory kolem sídla vojska, stavěli barikády a odstartovali protest v sedě. Protesty se začaly šířit do dalších měst.
Bašír v 11. dubna 2019 rezignoval. Moc pak přešla do rukou přechodné vojenské vlády (Transitional military council – TMC), která však nebyla schopna dostat lidi z ulic. Revoluční proces dosáhl nových rozměrů, když byla 28. a 29. května vyhlášena generální stávka, která zvýšila tlak na TMC a nutila ho k ústupkům. V ulicích se objevil například transparent s heslem „vyhoď mě“, jakožto reakce na výhrůžky šéfa milice Sil rychlé podpory (Rapid support forces), že vyhodí každého, kdo bude stávkovat. Poté, co byli uvězněni dělníci z Národní korporace pro elektřinu, pohrozili jejich kolegové vypnutím proudu pro všechny vojenské budovy a instituce. A dělníci byli z vězení okamžitě propuštěni.
Odpověď TMC byla tvrdá.3. června brutálně zaútočilana protestující v Chartúmu, vojáci zavraždili stovky lidí, bili je a znásilňovali. Těla obětí byla přivázána k cihlám a vhozena do Nilu. Dodnes jsou pohřešovány stovky lidí. Masakr protesty nezastavil, 9. 11. června následovala další generální stávka. Protesty na chvíli ustaly, když opoziční koalice Síly pro svobodu a změnu (Forces of Freedom and Change – FFC), která je tvořena hlavně politickými stranami, a TMC, podepsaly v červenci 2019 dohodu. Komentátor Muzan Alneel v časopise Jacobin poznamenává, že FFC je hnáno myšlenkou, že pouze tím, že vstoupí do partnerství s vrahy, zastaví krveprolití. Vláda jednala s Mezinárodním měnovým fondem, který, jak je pro tuto organizaci obvyklé, nabídl rozvojovou pomoc výměnou za ekonomickou liberalizaci, odstranění dotací na základní zboží a sliby privatizace. Ekonomická politika nové vlády byla tedy k nerozeznání od jejích předchůdců.
V červenci 2020 pochodoval zemí milión lidí, aby „opravil cestu revoluce“.
Puč a výbory odporu
V říjnu 2021 pak v zemi nastal pokus o puč ze strany armády. V listopadu 2021 opět demonstroval proti puči v ulicích milión lidí. Armáda použila ostrou munici a zaútočila i na novináře, vyrabovala například budovy stanic Al-Arabyia a Al-Hadath. 2. ledna 2022 rezignoval ministerský předseda Hamdok.
Nyní v Súdánu existuje více než 5000 výborů odporu. Ty jsou založeny na sousedství a pokračují ve svolávání stovek tisíců lidí do ulic. Dohlížely na dodávky mouky do pekáren, distribuci chleba a plynu na vaření. S počátkem epidemie covidu vytvořily výbory také týmy dobrovolníků, které mimo jiné distribuovaly respirátory a dezinfekční prostředky. Kolem tisíce aktivistů výboru odporu je uvězněno v nechvalně známém vězení Soba a je jim zabraňováno setkat se s právníky. Někteří jsou dokonce mučeni, přičemž probíhají hladovky. Jsou ve svých požadavcích radikální: aktivisté odmítli nabídku setkání jak ze strany ministerského předsedy Hamdoka, tak ze strany zvláštního zmocněnce OSN Volkera Perthese. Řídí se „třemi ne“: ne jednání, ne partnerství, ne legitimitě pro vojsko. Výbory pak nabídly Hamdokovi setkání s obyčejnými lidmi v ulicích.
Boj pokračuje
17. ledna 2022 bylo zabito sedm revolučních aktivistů, což zažehlo další vlnu odporu napříč zemí, 18. a 19. ledna zde proběhla vlna stávek a občanské neposlušnosti.
Jak se vyjádřila súdánská aktivistka Sara Abbas: „Armáda stupňuje násilí a bude to jen horší. Nemocnice v Chartúmu jsou napadány už několik týdnů, zdravotníci jsou pravidelně biti, uvnitř objektu je nasazen slzný plyn a zranění demonstranti jsou zatýkáni (jako v případě unesených z postelí). Masivní zvýšení cen elektřiny v poslední době ukazuje, že režim má problém s penězi. Nedávné zabití policisty bylo svedeno na mladého revolucionáře, který byl zatčen.“
„Většině Súdánců je jasné, že zabíjení bylo vykonáno složkami režimu, aby ospravedlnil barbarské použití násilí, včetně použití protiletadlových zbraní, proti lidským tělům, zvukových bomb, ostré munice a záměrného házení kanystrů se slzným plynem na hlavy a tváře demonstrantů (dnes byla všechna úmrtí způsobena kulkami, ale mnoho úmrtí v posledních týdnech bylo způsobeno traumatem z nárazu kanystrů s plynem do hlavy). Členové výboru odporu v posledním týdnu čelili vlně zatýkání, která byla agresivnější než obvykle.“
Poslední týden ledna 2022 zmizelo ze svých domovů minimálně 65 lidí jakožto důsledek zásahu proti hnutí, které se snaží o občanskou vládu. Podle aktivistů ze Súdánu a nezávislých novinářů jsou mezi zmizelými právníci, lékaři, političtí aktivisté a členové výborů odporu. Mnoho z těch, kteří jsou zatčeni, prostě „zmizí“.
Závěr
Co říci závěrem? To, že se za našimi humny odehrává velká katastrofa a média o ní informují na titulních stránkách, neznamená, že bychom měli přehlížet události, které jsou geograficky dále a sdělovací prostředky o nich prakticky mlčí. Dění v Súdánu především ukazuje, že staré aktivistické heslo „jiný svět je možný“, je stále platné. Bojovníci a bojovnice ve vzdálené zemi za tento jiný svět doslova i přeneseně cedí krev a přitom, a to je důležité, mimo jiné vznikají struktury zdola, které jsou po celé moderní dějiny základem radikální emancipace – ať už se nazývají sověty nebo šóry. My aktivisté v zemích (zatím) klidnějších o tom můžeme alespoň informovat.
