Je to už rok, co Rusko zahájilo agresi vůči Ukrajině, k níž ho ani imperiální politika NATO a západního
bloku rozhodně neopravňovala – nejednalo se o preventivní sebeobranu. Přejeme si co nejrychlejší
ukončení války, a pokud ho nepůjde dosáhnout dohodou, pak raději porážkou ruské armády než naopak.
To neznamená, že bychom kdovíjak věřili silám, které v současnosti vládnou Ukrajině: mohou být
menším zlem než Putinova fanatická diktatura, ale že by se po případném vítězství snažily nastolit v
osvobozené zemi vnitřní mír a tlumit nacionální nenávist, která nepochybně ještě dlouho potrvá, o tom si
iluze neděláme.
V naše vlastní vlády a jejich záměry máme důvěry ještě méně. Jelikož uznáváme ukrajinské právo na
sebeobranu, je pro nás pochopitelné, že se ukrajinská vláda obrací s žádostí o vojenskou techniku tam,
kde jsou s to ji v odpovídajícím rozsahu dodat – tedy k Západu. Nevěříme ale, že by elity tzv. západního
bloku nevyužily situace k vlastním cílům, které nemají s obranou Ukrajiny nic společného – ke
geopolitické expanzi a dobývání nových trhů, přičemž tady západní země někdy vedou zastřený
ekonomický boj i proti sobě navzájem – viz potíže německého průmyslu, z nichž úspěšně těží ten
americký.
Při vší otevřenosti, co se krátkodobé výpomoci Ukrajině týče, tedy zůstává náš program stejný: rozpuštění
NATO, mezitím případně vystoupení ČR z něj. Nepotřebujeme vojenskou organizaci, aby nás chránila
před problémy plynoucími z důsledků své vlastní existence. A jestli nás má chránit, k čemu tedy naši
politici domlouvají dvoustrannou obranou smlouvu s USA?
Odmítáme politiku bloků, odmítáme i xenofobní podtón západních sankcí, které jako by byly zacílené
tak, aby nejvíce postihly ty Rusy, kteří s cíli putinovského režimu souznějí nejméně – viz uzavření hranic
před těmi, kteří prchají před mobilizací nebo i před zatčením. Argument, že protiputinovští Rusové mají
pomáhat svrhnout režim doma, připomíná tvrzení rasistů v letech 2015–2016, že uprchlíci ze Sýrie by
měli raději bojovat doma proti islamistům. Co tenkrát typicky hlásali stoupenci SPD, dnes kážou naši
ušlechtilí liberálové.
Trvalé změny na mezinárodním poli a konec střetávání bloků může zaručit jedině změna společenského
zřízení. Naším heslem proto zůstává: ani Moskva, ani Washington, ale mezinárodní socialismus.
