Evropská komise, povzbuzovaná společnostmi obchodujícími s fosilními palivy, prosazuje plán zařadit vývoz vodíku do Evropy mezi ústřední body poválečné obnovy Ukrajiny. „Tento plán zavání ´‘greenwashingem’ a neokolonialismem a měl by být zrušen“, píše profesor Simon Pirani z britské Durham University.
Vodík se získává z fosilního plynu a používá se při rafinaci ropy a v průmyslových procesech. Má obrovskou uhlíkovou stopu, protože zbytkový uhlík se při tom uvolňuje do ovzduší.
Lobbisté za vodík tvrdí, že v budoucnu bude tento plyn „modrý“ (se zachyceným a uloženým zbytkovým uhlíkem) či „zelený“ (vyrobený elektrolýzou – průchodem elektrického proudu vodou). Ale i tento „zelený“ vodík, jediná bezuhlíková varianta, spotřebuje při výrobě obrovské množství elektřiny z obnovitelných zdrojů. Plány na jeho vývoz z Ukrajiny – která bude tuto čistou elektřinu sama potřebovat ještě desítky let – nejsou ničím jiným než cynickým vyděláváním v době války.
Vodík může být v budoucnu užitečně využíván v průmyslových odvětvích, která lze jen těžko dekarbonizovat, jako je výroba oceli, hnojiv a dálková doprava. Lobbisté však vykreslují obraz jeho širokého využití pro vytápění domácností a městskou dopravu, které je nebezpečně kontraproduktivní.
Podkopává účinnou klimatickou politiku v zájmu společností obchodujících s fosilními palivy, které ve vodíku vidí strategii svého přežití, protože jej lze vyrábět z plynu a využívat podobnou infrastrukturu a technologie.
Odkud se plán vzal
Dekarbonizační politika Evropské komise Fit for 55[1], zveřejněná v roce 2021, obsahovala plán na výrobu „zeleného“ vodíku z tisíců elektrolytických článků na Ukrajině a v severní Africe a jeho vývoz do evropských zemí. Tato myšlenka byla šmahem převzata z plánu, který rok předtím navrhla průmyslová lobbistická skupina Hydrogen Europe[2].
Únorová ruská invaze na Ukrajinu, která ani zdaleka nevedla k zamyšlení se nad tím, zda by se nyní měly utápět zdroje ve spekulativních technologiích, plán na dovoz vodíku urychlila.
V květnu zveřejnila Evropská komise návrhy energetické politiky RePowerEU[3], které se zaměřily na snížení závislosti na dovozu energie z Ruska. Její cíle pro rozšíření využití vodíku do roku 2030 nabobtnaly téměř čtyřikrát – ačkoli existují mnohem lepší způsoby, jak snížit závislost na dovozu z Ruska.
V reakci na to European Hydrogen Backbone[4] – lobbistická skupina podporovaná plynárenskými přepravními společnostmi – nabídla síť pro přepravu vodíku, která by byla připravena do roku 2040 a byla by v souladu s plány RePowerEU, za cenu 80 až 143 miliard eur. Vedlejší přínos pro plynárenské společnosti je zřejmý: změna využití jejich potrubí pro nové palivo.
Brusel nyní jedná s Ukrajinou o „strategickém partnerství“ v oblasti vodíku a biometanu[5]. A související studie[6], kterou podpořila německá vláda, podporuje návrh Hydrogen Europe, aby se na Ukrajině do roku 2030 využívalo 8 gigawattů (GW) z výrobní kapacity větrné a solární energie – což je o něco více než současný celkový výkon – pro výrobu vodíku.
Na konferenci o obnově Ukrajiny, která se konala minulý měsíc v Luganu, představila ukrajinská vláda plán poválečné obnovy[7], v němž je vodík největší položkou investic do energetiky. Z navrhovaných 114 miliard dolarů na energetickou transformaci připadá na vodík 40 miliard dolarů na výrobu elektřiny a dopravní infrastrukturu a 7 miliard dolarů na elektrolytické články, které by (na principu průchodu elektrického proudu vodou) vyráběly vodík. Obnovitelným zdrojům pro vlastní potřebu elektřiny na Ukrajině je vyčleněno 15 miliard dolarů, těžbě plynu 18 miliard dolarů a jadernému průmyslu 14 miliard dolarů.
Občanská společnost na tyto návrhy reagovala s pobouřením. Ukrajinská vláda má „neoprávněná očekávání“ ohledně vývozu vodíku, uvedla enviromentalistická aktivistická skupina Ecoaction[8].
Namísto využívání elektřiny z obnovitelných zdrojů pro export vodíku by bylo „mnohem účelnější“ pustit ji do ukrajinské sítě, aby se snížila kapacita výroby elektřiny z uhlí, plynu a jádra.
Pět důvodů proč to zastavit
Existuje pět důvodů, proč by měl být plán vývozu vodíku zrušen.
Za prvé, Ukrajina by měla co nejrychleji zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, jak navrhuje Ecoaction.
Čím rychleji začnou obnovitelné zdroje převládat v dodávkách energie na Ukrajině, tím efektivnější a sociálně spravedlivější bude nezbytný přechod od uhlí v hornických regionech zničených ruskou armádou; a tím rychleji může Ukrajina přestat dovážet plyn[9]. Od roku 2016 Ukrajina dováží plyn přes západní hranici namísto přímo z Ruska, ale stále je téměř všechen ruského původu. Tento plyn přichází přes země, jako je Polsko, Rakousko a Německo, ale byl vyroben v Rusku.
Kapacita 8 GW z obnovitelných zdrojů, kterou chce Hydrogen Europe využít pro export vodíku, by místo toho mohla zásobovat tepelná čerpadla pro vytápění milionů ukrajinských domácností, které jsou nyní závislé na kotlích nebo zastaralých systémech dálkového vytápění, které spalují plyn nebo uhlí. A Ukrajina bude v příštích desetiletích potřebovat mnohonásobně větší množství obnovitelných zdrojů, aby plně dekarbonizovala svou energetiku. (Viz rámeček 1 o ukrajinském energetickém systému.)
Další zásadní prioritou pro ukrajinskou energetickou politiku je úspora energie. Městskou infrastrukturu z 60. a 70. let minulého století je třeba modernizovat nebo vyměnit. Domy, ze kterých uniká teplo, je třeba zateplit. Systémy dálkového vytápění a kombinované teplárny a elektrárny, které je zásobují, zoufale potřebují modernizovat vybavením elektrickými tepelnými čerpadly, jak ukázala nedávná zpráva výzkumné skupiny Low Carbon Ukraine[10].
Vládní plán obnovy zahrnuje impozantních 59 miliard dolarů na energetickou efektivnost domácností, 11 miliard dolarů na dálkové vytápění a 18 miliard dolarů na tepelná čerpadla. To je dobře. Realizace je však mamutí výzvou: minulé plány selhaly kvůli nedostatku lidských zdrojů a politické vůle. Jejich přesměrování na fantaskní plán vývozu vodíku si válkou zničená Ukrajina nezaslouží.
Za druhé, pokud se Ukrajina rozhodne využívat ušetřenou obnovitelnou energii k výrobě „zeleného“ vodíku, měla by být prozkoumána možnost jeho využití namísto „šedého“ vodíku – vyráběného z plynu s gigantickou uhlíkovou stopou – pro průmyslový sektor země. Většina tohoto „šedého“ vodíku se používá k výrobě hnojiv v závodech vlastněných holdingovou společností Group DF, kterou ovládá oligarcha Dmytro Firtaš.
Ukrajina vyprodukuje 1,1 milionu tun „šedého“ vodíku ročně, jak ukazuje výzkum zadaný Evropskou hospodářskou komisí OSN[11]. Tato výroba pravděpodobně představuje asi 4 % ukrajinských emisí oxidu uhličitého. (Viz rámeček 2 o vodíku.)
Za třetí, zmocněním se elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů, kterou Ukrajina sama zoufale potřebuje, by EU posílila neokoloniální ekonomické vztahy. „Návrh na dovoz vodíku se týká Maroka, Alžírska a Egypta stejně jako Ukrajiny a upevnil by „neokoloniální energetický model založený na vykořisťování zemí globálního Jihu“, varovala organizace Corporate Europe Observatory[12]. Hospodářské a energetické potřeby zemí, které jsou vývozci, by byly ve skutečnosti podřízeny exportnímu byznysu, který slouží plynárenskému průmyslu a nejbohatším evropským zemím.
Odborníci na energetiku v Německu[13], které je hlavním potenciálním dovozcem, poukázali na Národní vodíkovou strategii, v níž se uvádí, že obchod s tímto plynem by neměl „bránit dodávkám obnovitelné energie, která je v mnoha případech nedostatečná, v rozvojových zemích“. Pokud by se tato zásada uplatnila, ukrajinský program by byl již zítra zastaven.
Za čtvrté, společnosti obchodující s fosilními palivy vymyslely evropský plán dovozu, aby vytvořily trh s vodíkem tam, kde není vůbec potřeba, především pro vytápění domácností. Jak upozorňuje Jan Rosenow, vedoucí výzkumný pracovník v oblasti energetiky v rámci projektu Regulatory Assistance Project[14], zástupci plynárenského průmyslu prezentují politikům vodík jako „levnou a nenarušující variantu“, což podporují nadsazenými tvrzeními, že čisté alternativy jsou příliš drahé a narušují obchod.
Studie pro britský Výbor pro změnu klimatu[15] zjistila, že využití obnovitelných zdrojů k napájení tepelných čerpadel je pětkrát účinnější – a levnější[16]. Vodík má smysl pouze pro zimní záložní zdroje v hybridních systémech. Je prosazován na úkor racionální klimatické politiky.
Za páté, investice EU do dovozu vodíku by neprospěly ani Ukrajincům, ani zelenému přechodu, ale pomohly by společnostem podnikajícím ve fosilních palivech, možná i těm v jaderné energetice. Německá energetická agentura upozorňuje[17], že v příštích 20 letech pravděpodobně nebude k dispozici specializovaná dopravní infrastruktura pro vodík. Vodík vyrobený na Ukrajině by se tak pravděpodobně mísil s plynem.
Evropské plynárenské dopravní společnosti usilují o směs plynu a vodíku, v níž by vodík tvořil 10 % objemu. Možnosti pro greenwashing u této směsi by byly obrovské, zatímco snížení emisí skleníkových plynů by se blížilo nule.
Další možností, která znepokojuje ukrajinské ekology, je, že elektrolýza pro „zelený“ vodík by byla poháněna značnou kapacitou jaderných elektráren v zemi, a nikoli větrnou nebo solární energií – další záchranné lano pro odvětví, které by se mělo naopak smršťovat.
Pokud Evropská komise a fosilní průmysl vynaloží miliardy eur na problematickou vodíkovou technologii, bude to nevyhnutelně na úkor úspor energie a obnovitelných zdrojů, skutečných dekarbonizačních priorit.
Nesmí jim být dovoleno využít válkou zmítanou Ukrajinu jako zkušební pole pro falešné řešení. Evropská a ukrajinská občanská společnost se mohou a musí spojit, aby je zastavily.
————————————————————————————————————————
Rámeček 1. Ukrajinský energetický systém: priority
V roce 2019 tvořily na Ukrajině dodávky primární energie (objem všech energetických vstupů do ekonomiky) přibližně ze čtvrtiny uhlí, čtvrtinu plyn, 21 % jaderná energie, 13 % ropa a ropné produkty, 3,5 % biopaliva a po necelém 1 % vodní energie a ostatní obnovitelné zdroje.
Elektřina se vyrábí především z jádra, uhlí a plynu. Uhlí a plyn se používají také k výrobě tepla v teplárnách a kotlích a při průmyslových procesech, jako je výroba oceli.
Ukrajina byla do roku 2016 silně závislá na dovozu ruského plynu. Nyní se spoléhá na dovoz přes západní hranici a na vlastní těžbu plynu. Spotřeba plynu je méně než poloviční ve srovnání s obdobím před 20 lety, částečně proto, že hospodářské problémy zasáhly průmysl a snížily poptávku, a částečně díky určitému zvýšení efektivity.
Podle odborníků v oblasti energetiky jsou v poválečné obnově prioritami [1] (i) efektivita a úspory a (ii) zvýšení výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Stejně jako v jiných zemích bude přechod od fosilních paliv znamenat rozšíření elektrické sítě, např. pro podporu tepelných čerpadel.
Zdroje: Energetická politika Ukrajiny (dostupné na stránkách www.oxfordenergy.org); Energetický profil Ukrajiny (dostupné na www.iea.org).
Rámeček 2. Jak je vodík přeceňován
Vodík je nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru, ale pro komerční využití na Zemi se vyrábí buď [2] (i) z fosilního plynu, obvykle parním reformingem, nebo (ii) elektrolýzou vody. Více než 98 % komerčně používaného vodíku je tzv. „šedý“ vodík – vyrobený z plynu. Zbytkový uhlík se při tom spojuje s kyslíkem a uvolňuje se do atmosféry jako oxid uhličitý. Celosvětová uhlíková stopa výroby vodíku je přibližně o čtyři pětiny větší než u leteckého průmyslu.
Plynárenské společnosti tvrdí, že mohou vyrábět „modrý“ vodík bez většiny těchto emisí, a to zachycováním a ukládáním uhlíku. Technologie zachycování a ukládání uhlíku, s níž se experimentuje již asi 40 let, však zatím nikdy nefungovala ve velkém měřítku.
„Zelený“ vodík, vyráběný elektrolýzou vody, je bez emisí, ale energeticky velmi náročný. K nahrazení veškerého „šedého“ vodíku ve světové ekonomice „zeleným“ by bylo zapotřebí jedenapůlkrát větší kapacity větrných a solárních elektráren, než je současná celková světová kapacita.
Když čtete o „zeleném“ vodíku, dejte si pozor na nadsazená čísla. Německá energetická agentura tvrdí, že 8 GW kapacity obnovitelných zdrojů na Ukrajině by mohlo vyrobit 21 terawatthodin (TWh) vodíku ročně; já odhaduji, že by to byla jen asi polovina. Plán RePower EU si klade za cíl, aby EU do roku 2030 vyráběla nebo dovážela 20 milionů tun „zeleného“ vodíku ročně; odborný výzkum[18] uvádí, že by to znamenalo instalovat 530 TWh/rok kapacity obnovitelných zdrojů – tolik, kolik je současný celkový evropský objem – výhradně pro výrobu vodíku.
Zdroje: článek The hydrogen hoax (na theecologist.org); analýza The Future of Hydrogen (dostupné na www.iea.org); autorův vlastní výzkum.
————————————————————————————————————————
Prof. Simon Pirani, Durham University
Poprvé publikováno pod názvem EU plan to make Ukraine export hydrogen is colonialist greenwash na na opendemocracy.net
Převzato z článku Europe’s hydrogen greenwash is the last thing Ukraine needs na peopleandnature.wordpress.com
Z anglického originálu přeložil Pavel Šnajdr
[1] EU economy and society to meet climate ambitions na stránkách Evropské komise ec.europa.eu
[2] The hydrogen hype: Gas industry fairy tale or climate horror story? na corporateeurope.org
[3] REPowerEU na stránkách Evropské komise ec.europa.eu
[4] Oficiální webové stránky www.ehb.eu
[5] Questions and Answers on the REPowerEU Communication na stránkách Evropské komise ec.europa.eu
[6] Green_Hydrogen_in_Ukraine.pdf – dostupné na www.energypartnership-ukraine.org
[7] Oficiální webové stránky konference www.urc2022.com
[8] Analysis of Ukraine’s Post-War Recovery Plan Blueprint and Ecoaction’s Recommendations – dostupné na webových stránkách ecoaction.org.ua
[9] Ukrainian coal towns still expect to be a part of the Just Transition – tamtéž
[10] Putting the green reconstruction of Ukraine into action: Requirements for programme design and policy na www.lowcarbonukraine.com
[11] Assessment of Potential for a Low-Carbon Hydrogen Economy in the EBRD Region na unece.org
[12] Hydrogen from North Africa – a neocolonial resource grab na corporateeurope.org
[13] What are the opportunities and challenges of importing green hydrogen? na www.isi.fraunhofer.de
[14] Heating homes with hydrogen: Are we being sold a pup? na stránkách RAP – www.raponline.org
[15] Hydrogen in a low-carbon economy na stránkách Climate Change Committee (www.theccc.org.uk)
[16] Hydrogen for Heating? na stránkách The Centre For Sustainable Road Freight (www.csrf.ac.uk)
[17] Green_Hydrogen_in_Ukraine.pdf – dostupné na www.energypartnership-ukraine.org
[18] RePowerEU: Can Renewable Gas help reduce Russian gas imports by 2030? – dostupné na www.oxfordenergy.org
Nebylo by lepší napsat za prvé, za druhé?
Možná by bylo taktéž lepší napsat za prvé, za druhé.
