1) Útoky, které 7. října podnikl Hamás a další odbojové organizace, byly varováním, že na Blízkém východě nemůže být mír, dokud nebude vyřešena palestinská otázka. Reakcí státu Izrael a jeho západních spojenců v čele se Spojenými státy je však zahájením nové imperialistické války. Útok izraelských obranných sil na Gazu již způsobil tisíce mrtvých civilistů a obrovskou devastaci a rozvrácení života obyčejných lidí.
2) Příliš mnoho představitelů liberální a reformní levice rychle následovalo své vlády v odsouzení Hamásu a potvrzení práva Izraele na sebeobranu. Záplava mediálních zpráv o zvěrstvech zastřela to, co se 7. října skutečně stalo. Při střetu utlačovatele a utlačovaného však nelze hovořit o neutralitě nebo rovnocennosti. Podporujeme právo palestinského lidu na sebeurčení a jeho právo vést ozbrojený boj proti izraelskému osadnickému koloniálnímu státu.
3) Zkorumpovaná krajně pravicová vláda Benjamina Netanjahua s podporou Bidenovy administrativy usilovala o „normalizaci“ vztahů se Saúdskou Arábií, a to v návaznosti na „Abrahámovy dohody“ se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem v roce 2020. Netanjahu se snažil marginalizovat Palestince tím, že stavěl Hamás proti Palestinské samosprávě, zatímco sionističtí osadníci a IDF pokračovali ve vyvlastňování a vyhánění Palestinců na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě.
4) Útoky ze 7. října brutálně ukázaly, že Palestince nelze ignorovat ani marginalizovat. Ponížily také izraelský vojenský a bezpečnostní establishment, který útoky nepředvídal a reagoval na ně pomalu. Tato porážka musí být podle rasistických vládců Izraele potrestána velkolepou odplatou.
5) Izraelská krajní pravice, jejíž vliv za Netanjahua značně vzrostl, vidí v nové válce také příležitost k uskutečnění svého snu o „transferu“ – masovém vyhnání Palestinců z okupovaných území. Příkazy IDF, aby se Palestinci v Gaze přesunuli na jih k hranicím s Egyptem, jsou všeobecně považovány za první krok k uskutečnění tohoto cíle, a to tím, že je vyženou do Sinajské pouště. USA se snažily vyvinout tlak na egyptskou vládu, aby hranici otevřela, a Netanjahu lobboval u EU, aby učinila totéž. Mezitím osadníci zintenzivnili vyhánění beduínských pastevců ze Západního břehu Jordánu. Blízkovýchodní vlády musí varovat Izrael i západní mocnosti, že druhá Nakba bude znamenat všeobecnou válku v regionu.
6) Spojené státy, Evropská unie a přední západoevropské státy přispěchaly s podporou Izraele, a to nejen slovy, ale i vojenskou podporou – v případě USA dvěma skupinami letadlových lodí, 2000 příslušníky námořní pěchoty a systémy protivzdušné obrany. Bidenova administrativa důrazně spojuje Hamás a Putina jako nepřátele „demokracie“. Pro zbytek světa to jen zdůraznilo pokrytectví, s nímž USA a NATO vedou zástupnou válku s Ruskem, podporují právo Ukrajinců na sebeobranu a odsuzují invazi Moskvy a útoky na civilisty a infrastrukturu, zatímco Palestincům stejné právo upírají a nad zvěrstvy Izraele zavírají oči.
7) Ve skutečnosti jsou Izrael a jeho západní imperialističtí podporovatelé ve zranitelné pozici. Pokud by se do války zapojil Írán a libanonský Hizballáh, IDF by se ocitla v těžké situaci. USA spěchají s ochranou vlastních jednotek a základen v regionu, ačkoli údery, které podnikají, například na cíle v Sýrii a Jemenu, by mohly urychlit rozšíření války, jíž se snaží vyhnout. Washington se také snaží řídit vztahy s Čínou, jejíž ekonomický a politický vliv na Blízkém východě rychle roste. Vojenská eskalace v regionu by mohla zhoršit rostoucí meziimperialistické soupeření ve světovém měřítku. Proto roste tlak USA a mnoha dalších vlád na Izrael, aby přijal „humanitární“ opatření ke zmírnění utrpení civilistů v Gaze.
8) Obléhání Gazy podnítilo obrovské celosvětové hnutí solidarity s Palestinou, a to i v těch zemích, kde jsou represe intenzivní. Toto hnutí se rozvinulo navzdory oficiálním kampaním, které v posledních letech zesílily a jejichž cílem je označit antisionismus za antisemitismus, a také navzdory snahám, zejména v Evropě, kriminalizovat solidaritu s Palestinou. V některých zemích je eskalace a rostoucí hnutí solidarity s Palestinou doprovázeno novou vlnou represí a protimuslimského rasismu. Stavíme se proti zákazům demonstrací a rasistickým útokům proti palestinskému a muslimskému obyvatelstvu v mnoha zemích, kterému je upíráno právo demonstrovat a které je obviňováno z antisemitismu. K protestujícím patří stále více Židů po celém světě, kteří odmítají, aby Izrael mluvil jejich jménem. My, Mezinárodní socialisté, jsme se aktivně zapojili do budování masových demonstrací a zavazujeme se, že v tom budeme pokračovat. Socialisté musí být v centru tohoto hnutí, neboť obsahuje reálný potenciál v různých zemích kvalitativně posílit revoluční levici.
9) Současné palestinské solidární hnutí představuje působivý vzestup lidového internacionalismu, který dal hlas hlubokému hněvu proti našim vládnoucím třídám, které se tak bezostyšně postavily na stranu sionismu. Vyvíjení tlaku na naše vlády je klíčové. Zaměření se bude v jednotlivých zemích lišit, ale požadavky, jako je vyhoštění izraelského velvyslance, mohou poskytnout konkrétní prostředek, jak donutit vlády ke změně.
10) Solidaritu je třeba vyjadřovat nejen na ulicích. Masové demonstrace musí být posíleny přímými a komunitními akcemi a prosazováním organizované moci pracující třídy. Hnutí za bojkot, stažení investic a sankce se v posledních letech stává terčem rostoucích útoků ze strany státu. Je třeba zintenzivnit úsilí o jeho budování. Zvláště důležitá je solidarita s Palestinou v rámci odborů. Během tzv. intifády jednoty v roce 2021 blokovali přístavní dělníci po celém světě, od Itálie po Jihoafrickou republiku a Spojené státy, dodávky zbraní do Izraele. Na tomto příkladu musíme stavět. Podpora palestinské svobody se znovu objevila napříč univerzitami a bojovné akce na podporu BDS mohou pomoci obnovit silné radikální studentské hnutí. Aktivisté mohou také zvednout kampaň BDS ve svých místních oblastech, například prostřednictvím výzev k odstranění izraelského zboží ze supermarketů.
11) Palestinská otázka nemůže být vyřešena, dokud bude existovat sionistický osadnický koloniální stát Izrael. Ten je strukturálně založen na vyvlastňování a útlaku Palestinců. Nemůže s nimi koexistovat v míru, ale musí buď vést proti Palestincům neustálou válku, nebo je vyhladit či vyhnat, jak požaduje krajní pravice. Útoky ze 7. října navíc ukázaly, že tento stát nedokáže zajistit bezpečnost ani vlastním židovským občanům, což je historický cíl sionismu. Podporujeme původní vizi palestinského národního hnutí o sekulárním demokratickém státě na území Izraele a na okupovaných územích, kde mohou mírově a rovnoprávně koexistovat Arabové a Židé, muslimové, křesťané i lidé bez vyznání. Považujeme za velmi významný nástup nové generace radikálních bojovníků v Palestině, kteří odmítají neúspěšný dvoustátní systém a zkorumpovaný zaprodaný systém palestinské samosprávy a kteří usilují o obnovení masového odporu předchozích intifád.
12) Palestinský odpor je nezbytnou podmínkou pro dosažení tohoto státu. K porážce imperialistického hlídacího psa Západu, kterým je Izrael, je však třeba mobilizovat sílu celého arabského světa. Stávající arabské režimy, zkorumpované, utlačovatelské a úzce spjaté s imperialismem, již dávno prokázaly, že nejsou schopny tento boj vést. Socialistická revoluce na arabském východě, v níž dělníci, městská chudina a rolníci svrhnou tyto režimy, by završila podmínky pro vítězství nad Izraelem. Povstání v roce 2011 a nedávno v Alžírsku a Súdánu nám ukázala potenciál revoluce na Blízkém východě a v severní Africe. Nemalým nebezpečím pro západní imperialismus, které vyvolala divoká izraelská odvetná válka proti Palestincům, je to, že přivádí arabské masy zpět do ulic. Jak říkával Tony Cliff, zakladatel našeho proudu, cesta do Jeruzaléma vede přes Káhiru.
Koordinace Mezinárodních socialistů, 31. října 2023.
