Válka opět rozvrací životy milionů lidí. Hlavní město je bombardováno, na ulicích se válí mrtvá těla a hoří nemocnice a tržiště. Je na obyčejných lidech, aby organizovali zásobování léky, sháněli vodu a potraviny, a riskovali své životy pod palbou, aby udrželi základní infrastrukturu v chodu.
Na rozdíl od války na Ukrajině pocházejí obě bojující strany v Súdánu ze stejné země jako civilní obyvatelstvo, které terorizují. Jedna z nich, Síly rychlé podpory (RSF), je brutální milice, která vznikla z jednotek Džandžavíd, druhá jsou súdánské ozbrojené síly. Jejich velitelé se dlouhodobě podílejí na zločinech proti súdánskému lidu, od Dárfúru přes Port of Sudan až po ulice Chartúmu. Nyní tito zloději a vrazi bojují mezi sebou o větší podíl na válečné kořisti.
Stejně jako na Ukrajině se však hrůzy této války neprojevují pouze na místní úrovni. Jsou výsledkem působení sil pramenících v hloubkách kapitalistického systému. Súdánské zlato proudí na trhy v Perském zálivu a jeho dobytek a úrodná půda živí miliony lidí za jeho hranicemi. Tato země, kde je třetina obyvatel odkázána na humanitární pomoc, zároveň produkuje neuvěřitelné bohatství pro nepatrnou menšinu. Tato menšina slouží zájmům vládnoucích tříd bohatších a mocnějších států i svým vlastním zájmům, od zajišťování mladých mužů jako potravy pro děla Saúdské Arábie a SAE ve válce proti Jemenu přes podporu egyptské diktatury v rostoucím mocenském boji s Etiopií o vody Nilu až po zprostředkování ochrany hranic pro vedoucí představitele Evropské unie (kteří pomáhají financovat RSF) a Velké Británie.
Konkurenční státy širšího regionu a velmoci v centru globálního systému mají na rukou krev súdánského lidu. Posílily arzenál těchto gangsterů a zároveň poučovaly súdánské občanské strany a revoluční hnutí v zemi o nutnosti zasednout k jednacímu stolu a vyjednat se svými vrahy dohody o rozdělení moci.
A nyní státy EU a Británie zintenzivňují válku proti súdánským uprchlíkům, odpírají jim bezpečný průchod a stupňují toxické kampaně, které podněcují vzestup krajní pravice. Tento ostrý kontrast s náručí otevřenou ukrajinským uprchlíkům dále ukazuje pokrytectví imperialistických zemí v otázce válek a migrace.
Jedinou skutečnou alternativou k tomuto krveprolití je revoluční hnutí, které od pádu diktátora Umara al-Bašíra v roce 2019 dosáhlo tak velkých úspěchů. A pro jeho podporu je zásadní mezinárodní solidarita dělnické třídy.
Z popela desetiletí trvající občanské války, uprostřed hladu a chudoby mnoha lidí, si obyčejní lidé po celém Súdánu vytvořili formy sebeorganizace zdola v takovém měřítku, jaké jsme už léta neviděli. Výbory odporu, nezávislé odbory a kampaně vznášející požadavky na práva uprchlíků a environmentální spravedlnost, mobilizovaly miliony lidí proti diktatuře, kolektivně vytvářely charty navrhující dalekosáhlé demokratické reformy a přerozdělování bohatství a často vstupovaly do trhlin, které zanechal nepřítomný nebo nepřátelský stát, aby zajistily jídlo, přístřeší, lékařskou pomoc, elektřinu a vodu pro obyčejné lidi.
Právě zde lze nalézt síly, které se postaví nejen válčícím generálům, ale i širší súdánské vládnoucí třídě, jejím spojencům v regionu i mimo něj a zlomí stát, který vede válku proti súdánskému lidu.
Solidarita se súdánskou revolucí je naléhavým úkolem pro socialisty, pracující a odboráře na celém světě. Hrůza v Súdánu je dalším příkladem potvrzujícím, že kapitalismus pracujícím a chudým celého světa nic nenabízí. Znamená válku, chudobu, rasismus a zhroucení životního prostředí.
Solidaritu se súdánskými uprchlíky, otevřete hranice!
Zastavte válečnou mašinérii, žádné zbraně ani podpora žádnému z generálů a jejich spojencům!
Vítězství súdánské revoluce!
Koordinace Mezinárodních socialistů, 5. květen 2023
