Před nedávnem byl do kin uveden film Lindy Jablonské Kupředu
levá, kupředu pravá. Film zachycuje období od 17.listopadu 2005 do
letošních parlamentních voleb. Jeho aktéry jsou členové Komunistického svazu
mládeže (KSM) a Mladí konzervativci (MK). Film se snaží zachytit jejich názory
na svět a motivy, které je do jednotlivých organizací přivedly.
Na první pohled je film gejzírem neuvěřitelných výroků,
absurdních situací a ,,looserství“, a to docela vyrovnaně na obou stranách.
V tom je film nestranný a autorka neměla potřebu jednotlivé protagonisty
potápět. Zvládli to s přehledem sami.
Nicméně bavit se na účet opravdu ,,exotických“ skupin mi
připadá na dokument trochu málo. Po mém soudu je účelem dokumentu něco ukázat,
přinést něco nového (třeba nový úhel pohledu, nová fakta, nové souvislosti
atd.). Dokument Lindy Jablonské ale neříká nic jiného než: ,,Koukněte na
blbečky, hahaha.“ Z této perspektivy se každá odlišnost jeví jako cosi
směšného a pro některé lidi až děsivého. Domnívám se, že ani v jedné ze
skupin se nenalézají osoby, které by mohly do společenského dění nějak
zásadněji zasáhnout. Jejich názory jsou sice roztodivné, ale šance, že by se
celospolečensky prosadily, je mizivá.
Dokument je především oslavou konformity. Cokoliv je jiné,
je divné. Je jedno, jaké jsou příčiny toho, proč se mladí lidé snaží angažovat
v organizacích s vyhraněným politickým světonázorem. Prostě všem
návštěvníkům ukažme, že v těchto skupinách jsou jen lidé, které okolní
svět nenaplňuje a oni utíkají, slovy jednoho mladého komunisty, ,,do akvária“,
mezi své.
pak ho můžete klidně vypustit ze svého programu. Pokud však nemáte jiné nároky
než se toliko pobavit, pak film svůj účel splní do puntíku.
