V revolucích v Tunisku a v Egyptě se projevuje krize světového kapitalismu třemi způsoby. Jednak kvůli krizi na trzích v EU výrazně klesly exporty hroznového vína a oliv a zároveň se snížil počet turistů do těchto zemí. Mladí z chudších oblastí tak už nemohou utéct do letovisek za prací.
Zároveň se rostoucí ceny paliv a klimatické změny podepsaly na cenách potravin, hlavně pšenice. V Africe klesly srážky za posledních 30 let o polovinu. Většina pšenice se tak musí dovážet. Čína je největším vývozcem pšenice, ale dvě třetiny čínské úrody jsou vážně ohroženy kvůli extrémnímu suchu na severovýchodě země.
A třetí faktor je „imperiální přepětí“ USA. Šéf Pimco, největší investiční společnosti na světě, upozorňuje v rozhovoru pro Der Spiegel ze začátku února na „novou normalitu“ pro Spojené státy: trvale slabý růst, vysoká nezaměstnanost a nové uspořádání světového hospodářství s rostoucím vlivem hospodářských center mimo USA a EU. Státní dluh USA vzrostl za minulé dva roky o 20 procent, něco nevídaného v dobách míru. A americké tajné služby si stěžují, že kvůli válkám v Iráku a Afghánistánu a kvůli pozornosti věnované Íránu „neuhlídaly“ Blízký Východ.
Při nedávné debatě v televizi Al-Džazíra padl zajímavý argument: že protesty mladých v Tunisku a v Británii jsou živené ze stejného zdroje – ze zklamání z neoliberálních receptů vlád.
