Referendum o vládě, nebo Evropan proti populistovi placenému ruskými oligarchy?

Obálka předešlého čísla Solidarity bezděčně předpověděla výsledek prvního kola prezidentské volby… Autor: Dominik Forman

Na prvním kole prezidentské volby překvapuje silná disproporce mezi aktuálními preferencemi levice a počtem hlasů pro kandidáty nalevo od středu. Kam se podělo až 20 procent levicových voličů? A ve druhém kole nejde opravdu o nic jiného než o oslabení strašlivé, asociální a korupční Nečasovy vlády, tvrdí sociolog.

Důvod, proč zvítězili Miloš Zeman s Karlem Schwarzenbergem a nikoli Jiří Dienstbier a Jan Fischer, je, že první dva nabídli lepší osobní příběhy. Jan Fischer prohrál proto, že malý český člověk nechce volit druhého malého českého člověka, kterým Fischer vždy byl. Jestliže dokázal působit v roli předsedy vlády jako slušný člověk proti desperátovi Topolánkovi a nabubřelému Paroubkovi, nemohl obstát v boji proti skutečným politickým profesionálům. Svou malost dokázal nejlépe svým postojem k členství v bývalé státostraně. Způsob, jakým to vysvětloval, mu snad uškodil víc než členství samotné. Malý český člověk Fischer fňukal, jak se za to hluboce stydí a jak by komunisty proto nikdy nebral do vlády. Kdyby řekl, že se za své minulé členství nestydí, možná by v zemi, kde bylo členy komunistické strany 20 % dospělé populace, tolik hlasů neztratil. Fischer působící jako učenlivý žáček, když věrně předváděl gesta, která mu přikázali jeho imagemakeři, vzbuzoval otázku, zda by si nenechal takto předepisovat státnická rozhodnutí a zda není než penězi vycpanou loutkou v rukou jiných.

Jiří Dienstbier patrně prohrál proto, že se ukázalo, že není v jeho silách zopakovat Kennedyho příběh o nezkaženém a dynamickém mládí přinášejícím žádoucí změny, ačkoli v něco takového asi jeho volbou ČSSD doufala. Ke Kennedymu patřilo především mimořádné charizma založené na jeho mladistvém vzhledu, Jiří Dienstbier, ač disponoval nepochybně silnou osobnostní integritou a kvalitním programem, ono charisma neměl. To, že nedisponoval ani dostatečně jasnou podporu ČSSD, je možná druhotné.

Stanislav Holubec

Úspěch Karla Schwarzenberga tkví v tom, že byl po celou dobu vhodně odstíněn Fischerem jako kandidátem pravého středu a že se pro mnohé překvapivě podařilo obnovit své charisma z voleb 2010. Zatímco Fischer musel čelit různé kritice, Schwarzenberg zůstával do posledních dnů bezpečně v jeho stínu. Naopak úspěch Miloše Zemana zase nijak zvlášť velký není: pokud si sečteme aktuální preference Strany práv občanů, která jej přímo podporuje, a KSČM, ukazuje se, že tolik hlasů ČSSD zase neodloupl.

Co především překvapuje, je silná disproporce mezi aktuálními preferencemi levice (ČSSD a KSČM mají 50–60 % podpory veřejnosti) a počtem hlasů jejich kandidátů (40 %). Kam se podělo těch 10–20 % voličů levice? Patrně buď zůstali sedět doma, nebo podpořili Fischera. Zeman má šanci zvítězit, jen pokud pro něj budou hlasovat všichni, kteří chtějí dnes hlasovat pro ČSSD a KSČM v parlamentních volbách. Výsledek druhého kola prezidentské volby závisí na tom, jestli se české levici podaří prosadit interpretaci této volby jako lidového referenda o nepopulární vládě, nebo zda média a pravice uspějí v nastolení obrazu druhého kola jako střetu Evropanů a demokratů s populistou financovaným ruskými oligarchy. Zemanova výchozí pozice je těžší, neboť proti němu stojí většina médií a kulturních elit. Schwarzenberga podpoří voliči Roithové, Sobotky, Franze (Avatár má přeci blíže k „pankáči“ Karlovi, že, milí čeští studenti?), možná i větší část voličů Fischera. Zeman může počítat jen s hlasy od příznivců Bobošíkové a snad od většiny příznivců Dienstbiera.

Dá se očekávat, že se například na Deníku Referendum a v dalších kruzích liberální a zelené levice zvednou početné hlasy argumentující, že mezi kandidáty druhého kola není žádného rozdílu, nebo dokonce, že je třeba volit Evropana proti populistické reinkarnaci Klause vycpané penězi ruských oligarchů. Ti, co nevidí mezi kandidáty druhého kola rozdíl, mohou ohrnout nos nad českým národem, který opět ukázal, že není než lokaji nebo hulváty, jak o něm bylo známo už za starého Rakouska (lokajové se tetelí blahem, když se mohou stát poddanými knížete, hulvátům zase konvenuje nadávání novinářům do žump a hnoje). Pro ty, kteří by měli cukání „to hodit knížeti“, včetně jinak uznáníhodné Taťány Fischerové, mám jediný argument: Ve druhém kole letošní prezidentské volby nejde opravdu o nic jiného než o oslabení této strašlivé, asociální a korupční vlády. Pokud zvítězí Schwarzenberg, kdo nám zaručí, že pravice nezíská znovu vůli k moci, že TOP09 nebude mít v příštích parlamentních volbách „prezidentský bonus“ (třeba 10% hlasů navíc) a neslepí zase většinu s „rebrandovanou“1 ODS pod vedením „čistého“ Pospíšila, možná ve spojení zase s nějakým ad hoc subjektem, tentokrát třeba babišovsky „levicovým“? A kdo nám zaručí, že tu pravice nepovládne další čtyři a možná i více let, jak jsem o tom psal krátce po volbách 2010?2 Aby se tento scénář nenaplnil, je nutno se zúčastnit i druhého kola a nevolit Schwarzenberga. Zkrátka řečeno, argumenty, proč volit každého jiného než knížete, platí i nadále.

 

Stanislav Holubec

Článek vychází v lednové Solidaritě.

Redakce Solidarity se ztotožňuje se „Stanoviskem ProAltu k druhému kolu prezidentské volby“.

redakce@socsol.cz


1 rebranding – změna obchodní značky

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •