Den palestinských politických vězňů

Protest na podporu palestinským vězňů, Betlém 11.4.2013 (zdroj: http://www.flickr.com/photos/activestills)

Mezi oficiálními mezinárodními dny jej v kalendáři Organizace spojených národů nenajdete, nicméně sedmnáctý duben je neformálně připomínán jako „Den palestinských politických vězňů“. Má veřejnost upozornit na osudy tisíců Palestinců, kteří jsou často bez soudu vystaveni v izraelských věznicích mučení a jinému nehumánnímu zacházení. Od 22.4. do 24.4. bude mít izraelský historik Ilan Pappé sérii tří přednášek o izraelsko-palestinském konfliktu.

 

„Bojujeme za svobodu své země a za návrat vnitřních uprchlíků a uprchlíků z exilu, ne proto, aby vystěhovaných lidí přibývalo. Tyto systematické kroky Izraele, které vedou k vyhnání všech Palestinců z Palestiny, nelze nazvat jinak než zločinem.

Nebudu čekat na dalšího Šalída, abych získal svobodu dohodami, které stejně nejsou okupantem respektovány, dosáhnu své svobody hladovkou.“

Z prohlášení Samera Issawiho, který je držen bez obvinění v administrativní vazbě v izraelské věznici Nafha a který zde od 1. srpna 2012 drží protestní hladovku.

Od roku 1967, kdy Izrael nelegálně okupuje Západní břeh Jordánu a okupoval pásmo Gazy, bylo zadrženo na 750 tisíc Palestinců, což činí zhruba 20 procent palestinského obyvatelstva na okupovaných územích. Již více než 45 let zadržují izraelské ozbrojené síly nelegálně palestinské muže, ženy i děti na základě vojenských zákonů a rozsáhlých represivních nařízení, které kontrolují každý aspekt palestinského života. Izraelská armáda, spravující okupovaná území, navíc tato nařízení účelově mění a doplňuje, což se postižený často dozví až při jejich porušení. Palestinci tak nežijí jen za okolností nelegální okupace, ale i v nestabilním a nespravedlivém systému represivních zákonů a nařízení.

 

Když vládne paranoia

Hrůzné podmínky ve věznicích a samotné zacházení s vězni porušuje nejen mezinárodní právo, ale i právo přijaté samotným státem Izrael. Na rozdíl od Izraelců či cizinců jsou Palestinci na okupovaných územích souzeni vojenskými tribunály, které jen zřídka dodržují požadované mezinárodní standardy soudního procesu.

Podle vojenských nařízení jsou na okupovaných územích kriminalizovány civilní aktivity, jako organizování a účast na shromážděních a protestech, prezentace vlajek a politických symbolů, tisk a distribuce politických materiálů, ovlivňování veřejného mínění a „politické podněcování“, „podpora nepřátelských organizací“. Není proto divu, že většinu zadržených tvoří političtí vězni, jejichž „provinění“ nijak nesouvisí s proklamovaným přímým bezpečnostním ohrožením.

Jak uvádí izraelská lidskoprávní organizace BʼTselem: „bezpečnost je vykládána v tom nejširším smyslu slova, když pouhý veřejný proslov či nenásilná politická aktivita je považována za hrozbu […] jde o očividné porušení názorové svobody, garantované mezinárodním právem. Kdyby byly stejné standardy aplikovány uvnitř Izraele, polovina strany Likud by seděla v administrativní vazbě.“ (Likud – Jednota – je izraelská konzervativní strana – pozn. redakce.)

 

Nelegální vazba

Přitom právě administrativní vazba představuje z hlediska mezinárodního práva nelegální způsob zadržení, které izraelské vojenské moci umožňuje uvěznění Palestinců bez jakéhokoli obvinění či soudu. Administrativní vazba je využívána i v případech prodlužování zadržení po odpykání trestu.

Podle vojenského nařízení číslo 1229 z roku 1988 je dovoleno izraelským vojenským orgánům použít administrativní vazbu na dobu maximálně šesti měsíců, pokud existuje „důvodné podezření, že je ohrožena bezpečnost oblasti či veřejná bezpečnost jako taková“. Izraelské orgány však tuto vazbu svévolně prodlužují a zadržují tak Palestince bez obvinění či řádného soudu. Navíc vojenští soudci, kteří se zabývají zadrženými v administrativní vazbě, nezřídka rozhodují na základě „důvěrných materiálů“, které jsou zadrženému i jeho obhájci odepřeny. Vlastní soudní slyšení pak probíhá za zavřenými dveřmi.

Během druhé intifády bylo v administrativní vazbě drženo až přes tisíc osob, v současnosti je mezi necelými dvěma sty administrativně zadrženými muži, ženami a dětmi i několik členů Palestinské legislativní rady (parlamentu).

 

Věznění žen a dětí

I když většinu zadržených tvoří palestinští muži, kteří vystoupili proti izraelské okupaci, nebo byli zadrženi, aby byli použiti proti jiným vězněným, masové zatýkání, nadměrné násilí a porušování lidských práv se nevyhýbá ani ženám a dětem.

Během okupace palestinských území bylo od roku 1967 zadrženo na 10 tisíc žen. Palestinské ženy v izraelských věznicích čelí soustavnému mučení, ponižování a otřesným životním podmínkám. Jsou obvykle zadržovány ve dvou věznicích v Izraeli (Damon, Hasharon-Telmond), což jasně porušuje čtvrtou Ženevskou konvenci zakazující transfer vězňů mimo okupovaná území. V obou věznicích jsou ponižovány většinou mužskými izraelskými strážemi, které je v dotčených případech nutí se svlékat a podrobují je brutálním osobním prohlídkám, které nejednou končí sexuálním obtěžováním. Ženy jsou trestány samovazbou, jsou bity a do cel je jim pouštěn slzný plyn. Ve vzdálených věznicích na území Izraele, kam mají Palestinci z okupovaných teritorií přístup pouze na zvláštní povolení, jsou ženy dokonale izolovány od svých rodin, což je jen další ze způsobů pokoření palestinského protiokupačního boje. Mnoho žen je tak zadrženo jenom proto, aby byl vyvinut tlak na jejich manžele a rodinné příslušníky, a tito potažmo byli po vůli izraelským nařízením.

Navzdory mezinárodnímu i izraelskému právu zadržují izraelské ozbrojené síly též děti. Každoročně je tak na Západním břehu zadrženo na 700 dětí mladších 18 let, většinou obviněných za házení kamenů, za což jim podle vojenských soudů hrozí až 20 let vězení. Podle izraelských vojenských zákonů mohou být palestinské děti souzeny jako dospělé od 16 let; v praxi jsou však vojenskými soudy souzeny již od 12 let – to porušuje jak mezinárodní, tak izraelské právo. Navzdory tomu trpí naprostá většina palestinských dětí v izraelských věznicích krutým zacházením, včetně mučení, uvalením samotky či přeplněnými celami. Jsou deprivovány nedostatkem spánku, vzdělání, lékařského ošetření, návštěv příbuzných a oddechového programu. Více než čtvrtina palestinských dětských vězňů je soustavně nemocná. Naposledy bylo armádou zadrženo koncem března 27 dětí ve věku 7 až 15 let, když šly ve městě Hebron ráno do školy. Poté, co byla většina porůznu propuštěna, byly poslední tři děti dopraveny do věznice Ofer u Ramalláhu, kde za ně vojenský soud stanovil vysokou pokutu.

 

Odpor i solidarita

Palestinští vězni jsou zadržováni v celkem 25 věznicích a vojenských administrativních centrech, z čehož plných 20 leží mimo okupovaná území a porušuje tak Ženevskou konvenci. Okolo 85 procent zadržených Palestinců je obětí systematického mučení, které se stalo běžnou praxí koloniálního režimu, jenž se tímto způsobem snaží zlomit odpor obyvatelstva proti okupaci a nespravedlnosti.

Vlna hladových stávek, která opět zasáhla izraelské věznice, svědčí o nezdolné vůli palestinských zadržených, kteří nebojují jen proti nelegálnímu zadržování a dehumanizujícím podmínkám ve věznicích, ale obecně za svobodu a sebeurčení své země. Solidarita s vězněnými je tak jednou z centrálních poloh palestinského osvobozeneckého hnutí a podmiňuje veškeré další jednání o mírovém uspořádání na Blízkém východě. Pro nás ostatní je výzvou přihlásit se k této solidaritě alespoň během Dne palestinských politických vězňů.


Vybrané zdroje:

Addameer: Prisoners’ Support and Human Rights Association (www.addameer.org)

B’Tselem: Israeli Information Center for Human Rights in the Occupied Territories (www.btselem.org)

International Solidarity Movement (www.palsolidarity.org)

Palestine Monitor (www.palestinemonitor.org)

 

Vychází v dubnové Solidaritě roku 2013.

Pro další informace viz: www.ism-czech.org

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •