Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
V posledních dnech se naše pozornost upíná především ke dvěma důležitým událostem. Tou první je neprodloužení nájemní smlouvy pražskému sociálnímu centru Klinika, jež bylo více než před rokem zkultivováno aktivisty, kteří vytvořili z odpadky zamořené barabizny fungující komunitní a kulturní prostor. Přestože se aktivistům podařilo na vlastní náklady z Kliniky udělat fungující místo, které nejenže nabízelo možnosti smysluplného trávení času místním obyvatelům, ale také dokázalo organizovat pomoc potřebným (např. uprchlíkům), Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových odmítl Klinice prostor nadále poskytovat. Klinika je tedy nyní okupována „ilegálně“, přestože o její legitimnosti lze jen těžko pochybovat.
Situace je takřka absurdní, neboť nedávný neonacistický útok na Kliniku odsoudili i někteří členové vlády a vyjádřili centru podporu, přesto však chce současná státní moc nakonec sama Kliniku zlikvidovat. Aktivisté se rozhodli nařízení o vyklizení prostoru ignorovat a nadále v místě setrvávají, v nejbližší době se však dá očekávat zásah ze strany policejních složek. Proto potřebuje Klinika více než kdy jindy naši podporu. Vznikla petice za její zachování, jež se dá přímo na místě podepsat, další vhodný způsob podpory je zapojení se do tamějších aktivit. Čím více lidí bude setrvávat na místě, tím obtížnější bude její vyklizení.
Události okolo Kliniky nám ukazují, že iracionální lpění na posvátnosti soukromého nebo státního vlastnictví i v případě, kdy je likvidován veřejný zájem, v mainstreamovém politickém diskurzu stále převládá. Je jedno, zda chátrající objekt představuje nebezpečí pro obyvatele bydlící v jeho sousedství, je nevyužit a devastován, přesto máme respektovat majetkové právo, ozývá se z liberálních stran politického spektra.
Druhou událostí, která otřásla rovněž především liberály, jsou výsledky voleb na Slovensku. Čtrnáct mandátů pro fašistickou Lidovou stranu – Naše Slovensko poukazuje na skutečnost, že krize kapitalismu pokročila do další fáze. Frustrace pramenící především z ekonomické nejistoty čím dál většího počtu obyvatel, stále větší chudnutí širokých lidových vrstev i atomizace společnosti jsou příčinou hledání snadných cílů (uprchlíci, Romové, nezaměstnaní atd.) a jejich falešného obviňování. V případě Slovenska se na rozdmýchávání protiuprchlických nálad aktivně podílela strana Smer – sociálna demokracia v čele s Robertem Ficem. Není tak náhodou, že 10 % jejích voličů z roku 2012 volilo letos ještě rasističtější strany, než byl Smer. Umetat cestičku neonacistům je hanba a naprostá zrada jakékoli levicovosti.
Tato napjatá a vyhrocená doba si více než kdy jindy žádá, aby revoluční i reformistická levice hledala nové příležitosti a způsoby, jak přesvědčivě odhalit skutečné zdroje chudoby a útlaku pracujících. V opačném případě nás čekají temné časy.
Příjemnou četbu přeje
Dominik Forman (šéfredaktor)
a Jan Májíček (redaktor)
