První květen je svátkem pracujících, i když většinou není co slavit. Kvůli tomu vlastně kdysi vznikl. Ani dnes na tom nejsme kdovíjak dobře: platy malé, pracovní úvazky nejisté, podmínky na pracovištích nevalné. V posledních letech jsme sem a tam viděli pár změn k lepšímu – zvýšila se minimální mzda a i jinde šly platy mírně nahoru.
Je to stále málo, a navíc, o co si lidé přilepšili, o to brzy přijdou: kapitalisté nikdy nespí, a když zjistí, že vám trochu peněz přebývá, rychle zvýší ceny. Nedivte se, až pár měsíců po platech začnou stoupat i nájmy, už tak neslušně drahé. Nebylo by jednodušší a poctivější, kdyby zaměstnavatel to, co vám přidal, rovnou přeposlal na účet majitele vašeho bytu?
Lidé za nájem vydávají třeba i polovinu svých příjmů. Zaměstnanci veřejného sektoru nebo důchodci musí nezřídka žádat o příspěvky na bydlení. Ti, kteří udržují města v chodu, si v nich nemohou dovolit žít. Všichni vědí, že odpadky z ulic samy nezmizí, obědy v jídelnách se samy nenavaří, o děti ve školkách se roboti zatím také nepostarají. Přesto se najdou takoví fanoušci neviditelné ruky trhu, kteří nízkopříjmovým zaměstnancům ochotně poradí, ať se odstěhují třeba do pohraničí. Ostatním pak možná doporučí bydlet ve vlastním. Vždyť ti zdatnější zvládnou splatit hypotéku ještě před termínem vlastního pohřbu.
Práce má být zdrojem obživy a seberealizace, ne dřinou, jejíž výsledky končí jako zisk malé skupiny podnikatelů. Bydlení má sloužit pro osobní potřebu lidí, ne jako investice několika majitelů a developerů, kteří vydělávají tak, že všechny ostatní oškubou.
Přijďte prvního máje demonstrovat za společnost, v níž lidé budou moci svobodně bydlet a žít, a ne kvůli těžko dostupnému bydlení otrocky dřít.
Facebooková událost zde.
Akce začne 1. 5. 2018 ve 14.00 na Jungmannově náměstí v Praze.
