Zhruba 500 lidí přijelo na druhý český Klimakemp, který uspořádalo hnutí Limity jsme my v Louce u Litvínova. Hlavním záměrem bylo upozornit na důsledky klimatické změny přímo v regionu, který je v Česku tím nejvíce zasaženým těžbou a následným spalováním fosilních paliv.
Celé fungování Klimakempu bylo založeno na principech ekologické udržitelnosti a nehierarchického uspořádání. Na chodu tábora, ale i na programu, se mohla podílet úplně každá účastnice a každý účastník, ať už šlo o vaření, mytí nádobí, údržbu kompostovacích toalet, účast na plénu nebo uspořádání vlastního workshopu či přednášky.
Ekonomika bez růstu
Od středy do pátku se mohli účastníci a účastnice vzdělávat na přednáškách, diskusích a workshopech, přičemž hlavním tématem letošního ročníku byl nerůst. Jedna z nejzajímavějších diskuzí se jmenovala Ekonomika bez růstu a fosilií – v panelu zasedli Eva Fraňková a Chris Laumanns a debatu rozvířilo i publikum včetně členstva SocSol.
Současný systém definovali jako ekonomiku zaměřenou na růst hrubého domácího produktu (HDP). HDP popisuje peněžní hodnotu výrobků a služeb, ale jeho růst vůbec nemusí znamenat větší spokojenost obyvatel nebo lepší podmínky pro život, což je zásadní nedostatek tohoto ukazatele. Neustálý růst HDP pak naráží na limity: nelze překonat fyzické kapacity Země tak, aby už na planetě nebyl možný život, a zároveň fyzické a psychické schopnosti lidí neumožňují stále více pracovat.
Nerůstová ekonomika by poté znamenala systém, který stabilně funguje, i když HDP neroste. I v současné kapitalistické společnosti totiž existují momenty, kdy nedochází k růstu HDP – krize. Při nich však systém uspokojivě nefunguje a doplácí na to široké skupiny obyvatel. Proto je potřeba nastolit ekonomický systém, kde lidé budou moci dlouhodobě spokojeně žít i bez růstu.
V diskusi se řešil i rozdíl mezi nerůstem a tzv. udržitelným růstem a zazněla otázka, zda je možné změnit ekonomiku tak, aby stále rostlo HDP, ale neprohlubovaly se ekologické krize a nepoužívala fosilní paliva (eco-economic decoupling). Panelista a panelistka se shodli na tom, že nevěří, že by růst reálně mohl být ekologicky udržitelný a že rozhodně v růstové ekonomice nedojde k dostatečnému omezení spotřeby fosilních paliv.
Zazněla také otázka na to, zda je nerůst slučitelný s kapitalismem. Chris Laumanns uvedl, že považuje růst za jednu ze základních charakteristik kapitalismu, a proto nerůst nejde s kapitalismem dohromady. Navíc se v kapitalismu čerpají zdroje i na výrobu produktů, které se nepoužijí a vyhodí. To je dáno jeho povahou: v kapitalismu se firmy snaží vytvářet produkty s co nejvyšší tržní hodnotou, která vůbec nemusí odpovídat skutečné užitné hodnotě. Vyrobit celosvětově jídlo, ze kterého se pak třetina vyhodí, se stále vyplatí, protože finanční zisk je větší, než kdyby se vyrobilo jenom potřebné množství jídla. Poté zazněla otázka na možnost existence skutečného volného trhu v nerůstové ekonomice, na kterou Eva Fraňková odpověděla tím, že nevěří na pohádky o volném trhu, kde spolu lidé svobodně a spravedlivě směňují zboží.
Jak by reálně měla vypadat nerůstová společnost a jak k ní dojít? Na to zazněla spousta názorů, ale především se panelisté shodli, že nemají žádný účinný postup a je potřeba začít diskuzi o transformaci, aby poté mohla sama společnost demokraticky rozhodnout, jak bude uspořádána. Rozvinula se debata i o tom, zda jsou postupné kroky omezující růst v rámci kapitalismu vůbec účinné a zda takové omezování růstu nepřináší ve skutečnosti pouze další ekonomické krize. Potom by se jako lepší možnost jevila revoluční změna systému, kterou však někteří považují za nereálnou. Eva Fraňková také uvedla, že pro ni nerůstová ekonomika znamená také mnohem větší důraz na péči, než na produkci. Ideálním prvním krokem k nerůstové ekonomice je pro ni zkrátit pracovní týden a zavést nepodmíněný základní příjem.
Blokáda uhelného dolu Bílina
Nedílnou součástí Klimakempu byla akční sobota. Účastníci a účastnice se rozdělili na několik skupin podle míry legality, se kterou souzněli. Společně se vydali, většina pěšky a asi třicítka cyklistů a cyklistek na kole, v trase nahlášené demonstrace k hraně velkolomu Bílina, na kterém vláda prolomila limity těžby v roce 2015. Téměř 300 z nich se pak z trasy nahlášeného pochodu odpojilo a pokusilo se proniknout do areálu samotného lomu, což se řadě z nich podařilo. Provoz lomu byl již v té době zastaven, neboť 16 aktivistů a aktivistek do lomu proniklo již v ranních hodinách, aby se utábořili na vrcholu nejvyššího českého rypadla. Z něj slezli dolů až po 16 hodinách a provoz lomu byl poté v pozdně večerních hodinách obnoven. Mezitím Policie zadržela v areálu lomu 280 lidí, které pak postupně rozvážela na policejní stanice v širém okolí od Chomutova po Litoměřice.
Zásah Policie se neobešel bez excesů, o čemž svědčí zejména zlomená žebra jednoho z účastníků. Ti, které policie zajistila, museli na přímém slunci čeakt v obklíčení policistů několik hodin na převoz na služebnu. Ti, kteří se rozhodli klást pasivní odpor, policie odvlekla násilím a policisté přitom mnohé zcela zbytečně bolestivě drželi za dolní čelist.
Následně byli aktivisté a aktivistky převezeni v antonech na služebny v okolních městech, kde byli oficiálně zadrženi a byli jim odebrány osobní věci. Například v Teplicích strávili zadržení mnoho hodin venku na dvoře, jídlo jim policie zajistila s tříhodinovým zpožděním (jednalo se přitom o velmi malé porce nekvalitního jídla z fastfoodového řetězce), poté byli přemístěni dovnitř do haly, kde mohli sedět nebo ležet na studené zemi – i když žádali o deky a ty jim dokonce z kempu byly poslány – policie je i přes svůj slib zadrženým nepředala.
Většinu zadržených policie propustila nejpozději v noci, nicméně řadu zahraničních aktivistů a aktivistek držela v Ústí nad Labem ještě během nedělního odpoledne. Na propuštěné před policejními stanicemi čekali solidárně lidé z Klimakempu. Po celou dobu zadržení před nimi stály dodávky s teplým jídlem a oblečením, které pak postupně dovážely aktivistky a aktivisty zpět do kempu.
Druhý český Klimakemp tak úspěšně navázal na první ročník a co do velikosti ho téměř dvojnásobně překonal (v roce 2017 bylo 300 zúčastněných v táboře v Horním Jiřetíně a na demonstraci na hraně velkolomu ČSA, z toho 140 lidí šlo do přímé akce na lomu Bílina).
Hnutí za klimatickou spravedlnost v Česku roste a je určitě skvělé vidět, že toto hnutí je pevně propojeno s hnutím celoevropským, což dokázal velký počet lidí, kteří na Klimakemp dorazili ze zahraničí.
