Přes dvě stě lidí se v sobotu 5. září sešlo u severočeské elektrárny a teplárny v Počeradech, kterou vlastní polostátní energetická společnost ČEZ. Elektrárna patří mezi významné znečišťovatele. Kromě řady toxických látek je to zejména produkce rtuti nebo CO2, která ji v Česku řadí na špici v emisích za minulý rok.
Z těchto a dalších důvodů svolalo 13 klimatických a ekologických organizací a hnutí protest, který byl součástí akčních dnů #KonecUhlí #Teď.
Demonstraci zahájil Petr Doubravský z hnutí Fridays for Future: „Stojíme tady před elektrárnou, v jejíchž komínech hoří naše budoucnost… Přechod z uhelné energetiky na čistou musí být spravedlivý a sociálně citlivý zejména k těm, kteří v uhelném průmyslu pracují. Nesmí se stát, že peníze na transformaci zmizí v podobě dividend v daňových rájích či v podobě bonusů na účtech vysokých manažerů. Pojďme ukázat, že nám na naší budoucnosti záleží,“ dodal Doubravský.
Mezi dalšími řečníky byli Jiří Jeřábek, energetický expert Greenpeace, Daniel Pitek, tzv. sedlák pod Milešovkou, Kateřina Čechová z organizace Rodiče za klima nebo spisovatelka Tereza Boučková.
Jednou z řečnic byla také Anna Kárníková z Hnutí Duha. Ta ve svém projevu zopakovala, jak velká jsou nadlimitní množství škodlivin, které elektrárna Počerady vypouští a zdůraznila potřebu dialogu s jejími zaměstnanci: „S lidmi, kteří tam pracují, už jsme pravidelně v kontaktu. Změny se nebojí, ale chtějí garanci, že místo staré práce budou moci najít práci novou.“ Klimatické hnutí má podle všech řečníků povinnost zasadit se o přechod, který bude jak klimaticky, tak sociální spravedlivý.
Po projevech se účastníci vydali na krátký pochod do obce Počerady. Během cesty skandovali „Uhlí patří pod zem“, „Uhlí, ropa, plyn, patří do dějin“, „Změnu systému, ne změnu klimatu“.
My v Socialistické Solidaritě považujeme za zásadní zapojovat se do hnutí za klimatickou spravedlnost. Dnes zaznívá, že konec uhlí už není otázkou – zásadní je nyní vyřešit kdy a jak. A důležité je, že tato diskuse neustává ani v situaci, kdy je společnost stále do velké míry paralyzována epidemií koronaviru, která nám všem ukázala naši společnou zranitelnost, ale také sílu spolupráce a aktivity zdola.
