Severočeské doly spadající pod skupinu ČEZ, kterou vlastní téměř ze 70 procent stát, si požádaly o prodloužení těžby na hnědouhelném lomu Bílina. Obvodní báňský úřad v Mostě jim letos v březnu zatím nepravomocně udělil povolení k hornické činnosti, proti kterému se mimo jiné odvolala Greenpeace ČR a na základě kterého by důlní společnost mohla těžit zdejší uhlí dokonce i po roce 2035, protože konec těžby není vázaný na konkrétní rok, ale na objem vytěženého uhlí.
V následujících týdnech a měsících se tak rozhodne o tom, zda se povolení báňského úřadu stane pravomocné a nakolik se lze spoléhat na závazek vlády z jejího programu dosáhnout odklonu od uhlí do roku 2033. V posledku nejde o nic jiného než o to, kdy a za jakých okolností v České republice skončí těžba a spalování uhlí, což má samozřejmě široké ekonomické a sociální souvislosti.
V programovém prohlášení vlády Petra Fialy se ohledně konce uhlí v Česku dočteme, že uhelné elektrárny budou odstavovány pod podmínkou zajištění dostatečných záložních kapacit. Zároveň se však Fialova vláda ve svém programu zavázala k následujícímu: “Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.” Jak si tyhle věty vyložit a co z nich plyne?
Vláda chce dosáhnout odklonu od uhlí do roku 2033, z čehož vyplývá, že by měla pomoci zajistit dostatečné záložní kapacity a vytvářet k tomu podmínky, aby uhelné elektrárny mohly být odstavovány. Namísto toho ale zatím vše směřuje k tomu, že těžba na dole Bílina bude prodloužena minimálně do roku 2035. Ministerstvo průmyslu a obchodu se pak odvolává na to, že prodloužení těžby uhlí na Bílině není v rozporu s vládním plánem pro odklon od uhlí do roku 2033, protože ten směřuje k zastavení spalování uhlí a nevztahuje se na těžbu, která může vést například k prodeji uhlí na trhu.
Na červnové valné hromadě skupiny ČEZ přitom od zástupců společnosti jasně zaznělo, že těžba v dole Bílina je primárně vázána na provoz uhelného zdroje Ledvice, dodávky tříděného uhlí a uhlí do tepláren zejména v rámci České republiky a že si lze velmi těžko představit, že by šlo důl Bílina ekonomicky udržitelně provozovat, respektive vůbec udržovat odbyt v jiném sektoru než energetika nebo mimo Českou republiku. Vzhledem k logistice těžby, skládkování a dopravě uhlí totiž jeho těžba neprobíhá v předstihu, takže uhlí, které nebude mít poptávku, nebude vůbec vytěženo a zůstane v ložisku.
Situace je o to absurdnější, že sami zástupci energetických společností upozorňují na to, že výroba elektrické energie z uhlí může skončit i dříve než v roce 2033, a to z ekonomických důvodů. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš tak na loňské valné hromadě prohlásil, že aktuální tržní podmínky indikují ukončení provozu uhelných zdrojů skupiny ČEZ nejpozději do roku 2030. Na letošní valné hromadě pak potvrdil, že uhelné elektrárny skončí pravděpodobně mnohem dříve než v roce 2038.
Pavel Tykač dokonce tvrdí, že se jeho skupině Sev.en výroba elektřiny z uhlí zřejmě přestane vyplácet už v roce 2025, rok 2026 bude evidentně ztrátový a rok 2027 vypadá pro jejich uhelnou energetiku už jako naprostá katastrofa. Také hlavní ekonom skupiny ČEZ Pavel Řežábek na dotaz Seznam Zpráv ohledně šancí uhlí v druhé polovině této dekády odpověděl: „Udržet uhelnou energetiku bude obtížné a těžko věřit, že se to podaří ve stávajícím rozsahu.“ Podle Řežábka tak platí, že „v situaci, kdy by elektrárny začaly prodělávat, je musíte s povinností řádného hospodáře zavřít nebo odstavit“.
Na evropském trhu současně narůstá množství elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, která je samozřejmě mnohem levnější než ta z uhlí zatížená emisními povolenkami. Příhodné podmínky pro solární, ale i větrné a vodní elektrárny tak stlačují cenu na vnitrodenním trhu dokonce do záporných hodnot, jako se tomu dělo například letos na konci května. To pak vede k omezování provozu plynových a uhelných bloků elektráren a k dovozu levné energie ze zahraničí. Podobné situace přitom budou s růstem výkonu větrných a solárních elektráren v Evropě stále častější.
Navzdory tomu všemu Severočeské doly usilují o prodloužení těžby na dole Bílině s odkazem na to, že chtějí být připraveny na situaci, kdy by uhlí bylo potřeba ještě ve 30. letech, což se zatím vzhledem k jeho ekonomické neudržitelnosti nezdá být pravděpodobné. Tedy za předpokladu, že se český stát nevydá cestou kapacitních plateb, kdy by uhelné zdroje nějakým způsobem dotoval, o což usiluje už zmíněný Pavel Tykač. To však v tuhle chvíli není moc reálné a průchozí přes Evropskou komisi, která této podpoře není nakloněna.
Přesto existuje určité nebezpečí, že vláda nevyvine dostatečné úsilí co se týče zajištění záložních kapacit za uhelné zdroje a následně, s ohledem na to, že tyto kapacity zajištěné nejsou, což ale bude následek její laxnosti a nedostatečného úsilí, bude hledat cestu, jak udržet v provozu uhelné elektrárny. V tu chvíli se pak samozřejmě bude hodit, že se na Bílině počítalo s prodloužením těžby a vše se na to připravilo.
Jaroslav Bican
energetický campaigner
