„Je nyní všeobecně uznáváno, že žijeme v období velmi velkých historických kataklyzmat, prudkých otřesů v celém společenském životě, nejradikálnějších změn a krachu starých systémů materiální existence a starého pohledu na život. Války, revoluce, krize…“ Je zvláštní, že tato slova byla napsána před 87 lety, a přitom tak perfektně vystihují současnou éru. Právě takto začíná článek Krize kapitalistické kultury od bolševického teoretika Nikolaje Bucharina. Co by ale mělo vzbudit naši pozornost je fakt, že hlavní body Bucharinovy analýzy nabývají ve světle nedávných událostí znovu na relevanci.
Bucharin v textu identifikuje celkem čtyři krize spjaté se vzestupem fašismu a na to navazující čtyři krize buržoazního myšlení. Každá z těchto krizí představuje určitou tendenci, která se nyní opět novými způsoby projevuje. Rozeberu nejvýraznější z těchto tendencí a pokusím se přitom najít odpověď na tu nejpalčivější otázku – co pro nás vyplývá z tohoto opakování historie?
1) Krize v orientaci na rychlý technologický pokrok
„Velký optimismus, který byl dříve cítit v souvislosti s technickým pokrokem, se nepochybně vytratil. „Víra“ v něj byla podkopána celým trendem všeobecné krize kapitalismu.“ Bucharin si všímá, že velké množství odborných publikací jeho doby začalo doporučovat snížení rychlosti technologického vývoje a debaty o škodlivosti techniky byly na vzestupu.
Podobné hlasy můžeme slyšet i nyní v souvislosti s umělou inteligencí. Otevřený dopis z března tohoto roku, který žádá zastavení vývoje umělé inteligence na půl roku, aby se výzkum mohl přeorientovat na větší „bezpečnost“ a „loajalitu“ systémů (ať už to znamená cokoliv), získal přes 30 tisíc podpisů. Mezi signatáři přitom najdeme řadu významných kapitalistů jako je Elon Musk či spoluzakladatele korporace Apple Steva Wozniaka.
Dopis varuje, že: „Současné systémy umělé inteligence se stávají člověku konkurenceschopné v obecných úkolech a my se musíme sami sebe zeptat: Měli bychom nechat stroje zaplavit naše informační kanály propagandou a nepravdou? Měli bychom automatizovat všechny práce, včetně těch, které nás naplňují? Měli bychom vyvinout nelidské mozky, které by nás nakonec mohly přečíslit, přechytračit, učinit zastaralými a nahradit? Měli bychom riskovat ztrátu kontroly nad naší civilizací? Taková rozhodnutí nelze svěřovat nevoleným technickým vůdcům.“ Výzva je to téměř socialistická – vývoj umělé inteligence by měl být transparentní a demokraticky řízený. Eliezer Yudkowsky, výzkumník umělé inteligence, pak v reakci na tento dopis sepsal komentář pro Time, kde dokonce požaduje kompletní zastavení výzkumu. Nic z toho se samozřejmě nestane, zpomalení či zastavení vývoje není profitabilní. Umělá inteligence a s ní spojená robotizace totiž nehrozí jen mnoha problémy, ona i slibuje výrazný nárůst zisků kapitalistů.
Dobře to ilustrovala zpráva Světového obchodního fóra, která odhaduje, že do roku 2025 robotizace sice způsobí zánik 85 milionů pracovních míst ve 26 státech světa, ale do roku 2030 díky ní stoupne světové HDP o 26 procent. Vzniknout má rovněž 96 milionů nových pracovních pozic – je tu ale drobný problém.
Zatímco zanikat budou místa ve výrobě a administrativě (již brzy bude Tokijská samospráva využívat umělou inteligenci ChatGPT pro úřednickou práci), stoupat bude poptávka po pozicích datových specialistů či softwarových vývojářů. Vzhledem k tomu, jak diametrálně odlišné schopnosti člověk potřebuje pro práci prodavače a pro práci programátora je jasné, že nové práce nenahradí ty staré. Je třeba přitom vzít v úvahu i dlouhodobou neefektivitu rekvalifikačních programů. Hrozí nám tedy vznik obrovské armády nezaměstnaných, jejichž dovednosti již nikdo nebude potřebovat. Alarmující je pak rychlost, se kterou tyto změny probíhají. Od roku 2000 v USA vlivem robotizace zaniklo již 9 z 10 pracovních míst ve výrobě. Kdo z nás ještě před rokem slyšel o ChatGPT? Změny vyvolané první průmyslovou revolucí probíhaly mnohem pomaleji oproti těm, co nyní vyvolává čtvrtá průmyslová revoluce.
Studie Robots and Jobs Evidence from the US ukazuje, že jeden extra robot na 1000 dělníků snižuje zaměstnanost populace o 0,18 až 0,34 procenta a výši mzdy sráží dolů o 0,25 až 0,5 procenta. Byla to právě frustrace vyvolaná snižujícími se pracovními příležitostmi v amerických státech rezatého pásu, která vynesla do bílého domu Donalda Trumpa s jeho sloganem Make America Great Again. Trump hrál na to, že imigranti připravují Američany o práci, i když ve skutečnosti je o práci připravovali kapitalisté tím, jak automatizovali výrobu. Sami kapitalisté můžou být při tom v klidu, vzhledem k charakteru vyšších manažerských pozic je jasné, že u nich žádná automatizace v dohledné době nehrozí.
Již v roce 2015 byl publikován otevřený dopis, který varoval před závodem ve vývoji vojenské umělé inteligence a autonomních zbraní, i tento dopis podepsalo přes 30 000 lidí včetně řady vědců a kapitalistů jako již zmiňovaný Elon Musk či Steve Wozniak. Podobně jako v případě nynějšího dopisu, i tenkrát šlo o pouhé volání na poušti, či spíše o jisté PR cvičení. Závod ve vývoji umělé inteligence mezi USA a Čínskou lidovou republikou je nyní realitou, a bylo by naivní se domnívat, že oba imperialistické státy se nezabývají vojenskými aplikacemi této technologie.
Milovan Djilas ve svojí knize Nová třída líčí komunismus jako hnutí, které bylo přímým produktem industrializace, a které je tak s jejím ukončením odsouzeno k zániku. Djilas si však neuvědomil, že industrializace nikdy neskončí. Nové vynálezy budou stále způsobovat revoluční změny ve výrobě, změny, které v důsledku fungování kapitalismu vyvolají společenské otřesy a tím pokaždé otevřou nový prostor pro komunistické hnutí.
My se totiž nebojíme umělé inteligence, robotizace či digitalizace, my se bojíme dopadů, které budou mít ve světě kapitalistické výroby. To je třeba si uvědomit. V socialismu by technologický pokrok vedl k tomu, že by lidé nemuseli vykonávat nebezpečné či nenaplňující povolání, vedl by ke zkracování pracovní doby a k osvobozování člověka. Ale v kapitalismu hrozí masovou nezaměstnaností a jak přiblížím v následujícím bodu, tak i dokonce smrtí.
2) Krize v orientaci na další industrializaci
Bucharin v tomto bodě popisuje romantizaci prostého agrárního způsobu života a odpor ke všemu moderními, který primárně razili teoretici fašismu. V dnešní době tato krize nabyla doslovné podoby.
Mezi lety 1987 a 1995 prodělalo Maďarsko rozsáhlou neoliberální transformaci, jejímž výsledkem bylo snížení počtu pracovních míst v průmyslu o 43 procent. Současně s tím vzrostla v průběhu 80. a 90. let úmrtnost mezi dělníky o 17 procent. Proč? Příčinou byla kardiovaskulární onemocnění a zdravotní problémy vyvolanými nadměrnou konzumací alkoholu. Vysokou míru stresu a snahu se s ním vypořádat pomocí alkoholu vyvolal právě úbytek pracovních míst a s ním spojený úpadek celých dělnických komunit. Pro tento jev se vžilo označení úmrtí ze zoufalství, i když marxisté znají lepší pojmenování – sociální vražda. Tento termín poprvé použil Bedřich Engels ve svojí knize Postavení dělnické třídy v Anglii z roku 1845 pro jev, kdy dělníci v důsledku vykořisťování předčasně umírají. Nárůst sociálních vražd jde vystopovat napříč bývalými protosocialistickými státy, ale nejenom tam.
Mizení pracovních pozic v USA se promítá do prohlubující se drogové krize, kdy na předávkování fentanylem jen v roce 2021 zemřelo přes 70 tisíc Američanů. To nám ukazuje, že robotizace nehrozí zdaleka „jen“ nezaměstnaností. Platí proto jednoduché heslo – kapitalismus je vražda.
Gábor Scheiring a Lawrence King, z jejichž odborného článku Deindustrialization, social disintegration, and health: a neoclassical sociological approach jsem čerpal výše zmíněné údaje, rovněž spekulují, že tato zvýšená úmrtnost přispěla později ke ztrátě legitimity liberální demokracie a ke vzestupu populistických sil.
Rozhodně by bylo zajímavé provést výzkum zaměřený na sociální vraždy zde v České republice. Není rozhodně náhoda, že v oblastech jako Karlovarsko, Ostravsko či Ústecko, které byly deindustrializací v 90. letech silně zasaženy, je naděje na dožité o celé tři roky nižší, než je celorepublikový průměr. Patrik Eichler to ve svém komentáři pro Právo naivně označuje za nezaviněnou nespravedlnost, přestože se jedná o přímý důsledek logiky kapitalismu.
3) Krize v orientaci na světový trh
Teorie letících hus ekonomického vývoje popisuje, jak se kapitál bude přesouvat tam, kde budou náklady na práci nejnižší. Politolog Ian Shapiro jako příklad uvádí továrny Nike ve Vietnamu vyrobené z hliníku, které lze bleskově rozložit, naložit do letadel a přenést tak celou výrobu někam, kde klesla cena práce na ještě nižší úroveň. Právě tento jev odstartoval v Evropě a v USA deindustrializaci – nyní dle ekonoma Janise Varufakise akcelerovanou vysokými cenami energií a pobídkami, kterými je evropský zelený průmysl lákán do USA. Toto přesouvání výroby značně prodloužilo a zkomplikovala dodavatelské řetězce, což zvýšilo jejich zranitelnost. I malá lokální událost tak může mít závažné globální dopady. A to představuje v nynější atmosféře snižující se mezinárodní stability velký problém.
„Tendence, která dříve v této oblasti vzkvétala se starou optimistickou teorií laissez-faire, je nahrazována doktrínou rozhodné autarkie – tedy uzavřeného, „soběstačného“ hospodářství, téměř nezávislého na světové ekonomice. Některé vlády, které se stávají fašistickými nebo již fašistické jsou – zejména Německo – ukazují tento proces velmi jasně. Není obtížné vidět základní ekonomické kořeny této tendence a této politiky. Mám na mysli militantní hospodářské a vojenské přípravy, „nezávislost“ na dovozu, který není během války zaručen, a následný odpovídající pokles podílu vývozu.“ To, co pozoroval Bucharin v roce 1936 se nyní opět objevuje, ale pod jinými jmény. Na stránkách prestižních žurnálů jako The Economist či Foreign Policy se už dlouho a intenzivně rozebírá decoupling, tedy snížení závislosti USA na Číně.
Jde hlavně o to přesunout zpátky do USA, případně do jim podřízených států, výrobu polovodičů a mikročipů, dvou klíčových komodit nutných pro výrobu nejmodernějších technologií. Do toho se USA pomocí sankcí pokouší Číně zamezit přístup k pokročilým čipům a zpomalit tak její pokroky na poli supervýkonných počítačů a umělé inteligence. I v rámci Evropské unie se stále více mluví o zkracování dodavatelských řetězců a zajištění strategické autonomie.
„Zdá se, že ekonomické konvence, na které se politici spoléhali od pádu Berlínské zdi před více než 30 lety – neochvějná převaha otevřených trhů, liberalizovaného obchodu a maximální efektivity – se vymykají z kontroly“ deklaruje v článku pro The New York Times Patricia Cohenová. Její text by měl vzbudit pozornost všech, je totiž neobvyklé, aby někdo takto otevřeně ohlásil ve velkém médiu konec soudobé podoby kapitalistického projektu.
„Během pandemie Covid-19 se v důsledku neustálé snahy o integraci globální ekonomiky a snížení nákladů ocitli zdravotníci bez roušek a lékařských rukavic, výrobci automobilů bez polovodičů, pily bez dřeva a kupci tenisek bez Nike.
Myšlenka, že obchod a společné ekonomické zájmy zabrání vojenským konfliktům, byla loni pošlapána pod botami ruských vojáků na Ukrajině
A rostoucí záchvaty extrémního počasí, které ničily úrodu, nutily k migraci a zastavovaly elektrárny, ukázaly, že neviditelná ruka trhu planetu nechrání.“ Velký historický význam pandemie rozhodně spočívá v tom, že odhalila lež kapitalistické efektivity, anarchičnost výrobních vztahů a nedostatek plánování vedly akorát k tomu, že státy nebyly schopné zajistit dostatečné množství lékařských pomůcek a lidé kvůli tomu zbytečně umírali.
Cohenová dobře mapuje řetězec krizí, kterým nyní procházíme a který způsobuje pomalé odumírání otevřeného světového trhu. Čína uzavírá některé segmenty své ekonomiky pro zahraniční investice, USA dělá to samé pak vůči Číně. Cohenová se však neptá co bude dál. Autarkické tendence oznamovaly v Bucharinově době blížící se 2. světovou válku, co oznamují dnes? Předchozí světové války se bojovaly kvůli příslibu nových teritorií a nových zisků, ostatně i stávající konflikt na Ukrajině je veden kvůli nerostnému bohatství.
Oligarcha Prigožin, který pohádkově zbohatl díky aktivitám své soukromé vojenské společnosti Wagner, uvedl jako důvod války snahu ruských oligarchů získat ukrajinské přírodní zdroje. I přes západní sankce se bohatství ruských miliardářů zvýšilo jen v roce 2022 o celých 152 miliard dolarů – válka je zkrátka výnosný byznys. A na to nesmí levice ve svých analýzách zapomínat. Jediným a pravým viníkem válek je kapitalismus. Trvalý mír bude možný jen ve světě, kde má nejvyšší hodnotu nikoliv štos peněz nýbrž lidský život.
4) Krize liberálního buržoazně-parlamentního státu
Světová banka uvádí, že: „Téměř všechny ekonomické síly, které v posledních třech desetiletích poháněly pokrok a prosperitu, slábnou.“ Neměly bychom se ale z této vážné krize kapitalismu radovat. Těží z ní síly krajní pravice, pro něž jsou charakteristické znaky věčného fašismu neboli ur-fašismu, tak jak je popsal Umberto Eco. Je to například kult tradice, iracionalita, strach z odlišnosti či selektivní populismus. V tomto směru nabízí v knize The Relevance of Communist Manifesto velmi zajímavé pozorování slovinský marxista Slavoj Žižek: „Jelikož je v naší společnosti svobodná volba povýšena na nejvyšší hodnotu, sociální kontrola a dominance se nesmí jevit, jako že porušuje svobodu subjektu, musí se jevit a musí být udržovány tím, že se jedinec vnímá jako svobodný. Existuje mnoho forem, v nichž se tato nesvoboda objevuje v podobě svého opaku: když jsme zbaveni univerzální zdravotní péče, je nám řečeno, že jsme dostali novou svobodu volby, a sice vybrat si svého poskytovatele zdravotní péče, […] když si musíme platit za vzdělání našich dětí, říká se nám, že se stáváme „podnikateli sebe sama“, kteří se chovají jako kapitalisté, jež se musí svobodně rozhodnout, jak investovat své zdroje, které vlastní (anebo si vypůjčí) – do vzdělání, zdraví, cestování…Neustále bombardování vnucenými „svobodnými volbami“, nuceni učinit rozhodnutí, pro něž nejsme ve většině případů ani dostatečně kvalifikováni (anebo pro ně nemáme dostatek informací), stále častěji zažíváme svobodu jako to, co ve skutečnosti je: břemeno, které nás zbavuje skutečné možnosti změny.“
Žižek dobře ilustroval kterak kapitalismus ve své neoliberální podobě způsobil, že nabývá opět na platnosti Mussoliniho citát: „Pravda je taková, že svoboda už lidi unavuje.“ Lidé se chtějí zbavit této „svobody“, která jim škodí, a proto jsou náchylní k propagandě ur-fašistických lídrů, kteří slibují jasný řád.
Úpadek toho, co Bucharin označuje jako liberální buržoazně-parlamentní stát urychlily výše zmíněné krize, které ukázaly lživost dvou základních principů, na nichž stojí.
První je princip politické reprezentace. Lidé reálně reprezentováni nejsou. Parlamenty okupují zástupci vyšších tříd, jejichž jednání volič nemůže nijak ovlivňovat vzhledem k absenci možnosti přímé odvolatelnosti politiků. V případě České republiky většina lidí podporuje, aby parlament schválil zákon o sociálním bydlení, možnost snazšího oddlužení či manželství pro všechny. Parlament však nic z toho nečiní. Pakliže je nějaký takový zákon přece jen přijat, je silným zákulisním lobbingem pozměněn tak, aby nemohl ohrozit zájmy kapitalistů – skutečných pánů státu. Volič reálně disponuje pouze jednou za čtyři roky právem veta, ještě k tomu velmi slabým vzhledem k fungování volební matematiky.
Druhým lživým principem jsou pak individuální svobody. Ty nemají žádný skutečný význam, pokud člověk nemá nástroje, jak tyto svobody reálně naplnit. Svoboda vycestovat za hranice je pro chudého prakticky neexistující. Svoboda slova je irelevantní, pakliže všechny média ovládají kapitalisté, kteří nepřipustí žádnou kritiku kapitalismu. V době pandemií a klimatických změn navíc budou mít daleko větší důležitost práva a svobody kolektivu.
„Takový je v hrubých rysech obraz kulturní krize v kapitalistických zemích. Tento obraz není zdaleka úplný; ve srovnání se skutečností je velmi „chudý“. Jeho základ je však jasný,“ píše závěrem svého článku Bucharin. I přes všechny problémy končí text optimisticky s tím, že vítězství fašistické ideologie zabrání sílící socialistická kultura.
Duch Bucharinovy doby nás opět obchází – je to strašidlo militarismu a fašismu. Důvodů k optimismu mnoho není, jelikož je socialistické hnutí v mnohem horším stavu, než bylo v roce 1936, když Krize kapitalistické kultury napsal. Co dělat? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit k problematice kapitalistických krizí.
Samotný výraz krize pochází z řečtiny a lze jej vysledovat až k Hippokratovi – označuje obrat v nemoci pacienta, který vyústí buď v uzdravení anebo ve smrt. Fascinujícím aspektem kapitalismu bylo, že dokázal nejen krize přežít, ale dokonce z nich vyjít silnější. Krize byla síla, která nutila kapitalismus k neustálému vývoji, nutila jej se stále sebezdokonalovat. Avšak s časem rostla závažnost těchto krizí – nyní stojíme nepochybně před tou nejzávažnější, totiž před změnou klimatu. Buď se uzdravíme, tedy překonáme kapitalismus, anebo jako společnost zemřeme.
V tváří v tvář současné polykrizi musí všichni socialisté znásobit své politické snažení. Ti u moci jsou si vědomi hrozby nové revoluční vlny a podnikají již první preventivní kroky. V roce 2020 britská vláda zakázala školám používat při výuce materiály od skupin, které chtějí ukončit kapitalismus a postavila antikapitalismus na stejnou úroveň jako antisemitismus. Byla zahájena skrytá propagandistická kampaň na podporu kapitalismu, zářným příkladem budiž kniha 10 největších omylů odpůrců kapitalismu, kterou napsal německý kapitalista Rainer Zitelmann, a jejíhož vydání v češtině se věnovala velká pozornost. Už v prvním bodě kniha opakuje mnohokrát vyvrácenou lež o tom, že kapitalismus vymýtil extrémní chudobu. Jak ale ukazuje vědecká studie Capitalism and extreme poverty: A global analysis of real wages, human height, and mortality since the long 16th century v minulosti existovala extrémní chudoba pouze v časech války a přírodních katastrof, teprve kapitalismus stvořil situaci, kdy lidé živořili v extrémní chudobě i v časech obecného blahobytu a růstu.
Domnívám se, že je Bucharinův závěr správný – pouze socialistická kultura představuje účinnou obranu před militarismem a silami ur-fašismu. Právě budování této kultury je nyní hlavním úkolem socialistů. Dny neplodných diskuzí budiž sečteny. Je třeba vyjít mezi lidi a stále znovu a znovu vysvětlovat selhání a zločiny kapitalismu. Jednoduchým a přímočarým způsobem, nepoučovat ale pomáhat. Je třeba burcovat a provokovat, budovat třídní uvědomění. Lidé spí. A musí se probudit dřív, než bude pozdě.
