Pobaltské státy – v první linii tváří v tvář ruskému imperialismu, živé svědomí Evropy? Stojí za to podívat se na to trochu blíž.
Málokdy je u nás slyšet o Estonsku, ale části české veřejnosti je dobře známé jméno Kaja Kallas. Estonské premiérce se v Evropě přezdívá „železná lady“, mimo jiné pro její vystupování za co nejtvrdší politiku vůči Rusku. Dokonce se o ní během léta mluvilo jako o možné příští generální tajemnici NATO. Loni (link: https://www.respekt.cz/tydenik/2022/40/zelezna-kallas) i na jaře (link: https://www.respekt.cz/informacni-servis/dobra-zprava-pro-ukrajinu-i-evropu-volby-v-estonsku-vyhrala-kaja-kallas) ji u nás náležitě propagoval týdeník Respekt, který ji představil jako jednu z hrdinek Evropy.
Sankce jsou pro nýmandy…
Není divu: Kaja Kallas říká přesně to, co chce mnoho lidí slyšet – požaduje zpřetrhání veškerých styků s Ruskem a co nejtvrdší sankce vůči němu, zejména se ovšem přimlouvá za sankce proti obyčejným Rusům, a to včetně těch protiputinovských, případně těch, kteří se snaží uprchnout před vojenskou mobilizací na západ.
Její argument: „Každý občan nese zodpovědnost za dění ve své zemi. To se týká i občanů Ruska. Proto nebudeme poskytovat azyl. Není účelné dávat azyl mužům prchajícím ze země. Musí vystoupit a dát najevo, že jsou proti této válce“. Žádné výjimky ani pro ty, kteří už veřejně vystoupili a hrozí jim proto zatčení a mnohaletý žalář. Pro řadu ruských opozičníků to znamená přímo existenční hrozbu – útěk pro ně vzhledem k uzavření západní hranice připadá v úvahu v podstatě jen přes Gruzii, kam se v případě, že nežijí zrovna v přilehlém regionu, nemusí dostat včas. A problémy nemají jen oni: v uplynulých měsících čas od času (nikoliv samozřejmě v médiích hlavního proudu) zaznívaly informace o Ukrajincích deportovaných kupříkladu z Mariupolu do Ruska, kterým se horko těžko podařilo doputovat k hranici některého pobaltského státu, byl jim ovšem zamítnut vstup, neboť kvůli několika měsícům, které v Rusku nuceně strávili, byli v očích úřadů podezřelí, že s Ruskem sympatizují.
Estonská vláda se vyznamenala i dalšími počiny: od září se například rozhodla přikročit v rámci sankcí ke konfiskování aut a mobilů ruských občanů, kteří se ocitnou na jejím území. Ruským organizacím a dobrovolníkům, kteří se pokouší dostat deportované Ukrajince přes Pobaltí z Ruska ven, to značně komplikuje práci.
…a výjimky hlavně pro papaláše
V Evropě to nebudí žádné velké pohoršení, zvlášť ve vládnoucích kruzích ne. Stejně jako nevyvolává poprask, že mnoho ruských miliardářů a multimilionářů sankce obchází, pokud se jich vůbec týkají, a jejich rodiny nemají velký problém trávit část roku v jejich luxusních rezidencích v Británii (link: https://www.dailymail.co.uk/news/article-11730765/Britain-urged-seize-sprawling-6m-Surrey-mansion-linked-Russian-missile-maker.html) či ve Španělsku (link: https://x.com/IlyaMatveev_/status/1710317982516380079). Britský případ je zvlášť výmluvný: na jaře tohoto roku kontaktovali spolupracovníci vězněného disidenta Alexeje Navalného britské úřady ve věci oligarchy Mrktiče Okrojana, ředitele podniku Sojuz (vyrábějícího rakety používané k bombardování ukrajinských měst), který vlastní v Británii vilu v hodnotě šesti milionů liber. Ani po půl roce nepodnikly britské úřady žádné kroky proti němu (link: https://x.com/IlyaMatveev_/status/1712898403209040244). Omezení cestování dopadá hlavně na ty, kteří mají na ruské dění nulový vliv, nehledě na to, že ti obyčejní Rusové, kteří mají sklon Putinovu politiku podporovat či o ní vůbec nepřemýšlet, jen málokdy cestují do zahraničí a mnozí nikdy ani na Západě nebyli – jako by byly sankce doslova chirurgicky zaměřené na ty, kteří tradičně Putina nepodporují (tj. ti, kteří mají nejvíce osobních styků s Evropou, nejsou ale natolik vlivní a bohatí, aby mohli sankce úspěšně obejít). Jak to vyjádřil (link: https://x.com/IlyaMatveev_/status/1712898409026519491) jeden ruský socialistický disident, t.č. v emigraci: „sankce jsou tak křiklavě třídní záležitost. Když jste bohatý, jste v pohodě. Když jste chudý, je čas na kolektivní zodpovědnost, kámo!“
Hlasité odmítání estonské premiérky i dalších evropských politiků poskytnout útočiště protirežimním Rusům silně připomíná, jak u nás před několika lety SPD a další xenofobové hystericky zavrhovali přijímání uprchlíků z Blízkého východu. I tenkrát se oháněli jejich povinností bojovat doma (a neřešili, že nebylo za koho, neboť volba např. mezi islamisty v Sýrii a diktátorem Asádem byla v zásadě volbou mezi čertem a ďáblem). Je to jen další ukázka toho, že liberálové a pravicoví „populisté“ jsou v ČR i v Evropě dvěma stranami jedné mince.
Vraťme se ke Kaje Kallas. Možná opravdu nemá ráda Rusy, jak dává okázale najevo. V každém případě má ale ráda ruské peníze. I z českých médií se čtenáři v srpnu tohoto roku dověděli (link: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/hvezdu-evropske-politiky-potapi-skandal-firma-jejiho-manzela/r~b0911ed0524111eeb1f50cc47ab5f122/), že estonská média přinesla (link: https://www.err.ee/1609071995/peaministri-abikaasale-osaliselt-kuuluv-ettevote-jatkab-vedusid-venemaale) zprávu (link: https://holod.media/2023/08/25/kallas/), že v obchodování s Ruskem navzdory všemu pokračuje estonská firma Stark logistics. Není v Estonsku zdaleka jediná, spolumajitelem této společnosti je ovšem premiérčin manžel Arvo Hallik. Výzvy opozice k odstoupení Kallas odmítla, jako vysvětlení uvedla, že firma pouze vypořádává kontrakty z předchozích let, žádné nové nemá v současnosti nasmlouvané a že manžel, o jehož podnikání neměla podrobné informace, ostatně svůj podíl prodává.
Netrvalo dlouho, a vyšlo najevo, jaké druhy zboží forma Stark logistics přepravovala. Jak opět informovala estonská média (link: https://epl.delfi.ee/artikkel/120227468/puust-ja-punaseks-kes-on-metaprinti-aripartnerid-venemaal), a jak se my můžeme dočíst aspoň v krátkém shrnutí (link: https://holod.media/2023/08/30/stark-prtotesty/), dodávala mimo jiné firmě „Ťumenské aerosoly“ komponenty pro výrobu slzného plynu. Reklamní slogan této v Rusku a Bělorusku působící firmy zněl v roce 2018: „Ochránci zákona v Rusku i Bělorusku ocenili náš slzný plyn!“ Kallas, která vždy ráda obviňovala ze vztahů s Ruskem své politické protivníky, opět jakékoliv výtky odmítla a přes nepřízeň průzkumů premiérkou zůstává.
Estonsko v tom má systém
Co už v českých médiích nebylo, je že estonská rétorika přervání pout s Ruskem ve skutečnosti vždy zůstávala u slov. Už v červnu 2022 sdělovala agentura Bloomberg (link: https://www.bnnbloomberg.ca/estonia-suddenly-ramps-up-fuel-oil-supplies-to-saudi-arabia-1.1779686), že Estonsko zněkolikanásobilo dodávky rafinované ropy (vhodné pro výrobu elektřiny nebo jako lodní palivo) do Saúdské Arábie. Jelikož se v Estonsku nenachází žádná rafinerie, šlo nevyhnutelně o ropu ruskou, která takto legálně unikala sankcím. Na konci roku 2022 upozorňovali analytikové, že Estonsko je jednou ze zemí, přes které se zvýšil objem dovozu (link: https://x.com/elinaribakova/status/1608260362004205569) mikročipů (link: https://x.com/mironov_fm/status/1603073129903173632) do Ruska (mikročipy jsou podstatné mimo jiné pro moderní válečné technologie, a ne všechny typy jsou pod sankcemi). Spíš než o individuální selhání tu tedy jde o systém.
To všechno vrhá na výkřiky nejen pobaltských politiků o ruské hrozbě, střetu civilizací a nutnosti pro malé národy v první linii varovat méně uvědomělý zbytek Evropy trochu jiné světlo. Oč více se elity vymezují proti běžným Rusům (včetně ruské menšiny v Pobaltí), o to méně rýpou do aktivit oligarchů. Platí to nejen pro Pobaltí: západní vlády příliš neřeší, že pokles obchodu s Ruskem je vyvažován jeho nárůstem se zeměmi zejména ve Střední Asii, přes které je evidentně směna odkloněna. I za války musí obchod kvést, a novináři tu nejsou od toho, aby to problematizovali – od Respektu a podobných jistě nebudeme čekat, že budou hlídacími psy demokracie.
Je válka na Ukrajině vedena jménem hodnot? O tom, že by tomu naše nejužší elity (ostatně stejně jako ty ruské) věřily a že byla nevyhnutelná, můžeme pochybovat.
