Skutečnost, že ubytovávání sociálně slabých a vyloučených je výnosný byznys, je mezi odbornou veřejností známým faktem. Je však třeba s touto skutečností seznamovat i širokou veřejnost, dříve než se její podstatná část stane obětí tohoto byznysu.
V Liberci existuje asi 10 ubytoven. Ceny pokojů, které jsou nabízeny klientům, se od sebe příliš neliší. Vždy jde o řády tisíců korun. Avšak ubytovací podmínky jsou různé. Někde jsou relativně dobré, v těchto prostorách jsou většinou ubytováni zahraniční, nebo i tuzemští dělníci. Většina ubytoven si však žádný slušný standard neudržuje. Někdy je až s podivem, v čem lidé dokáží (musí) existovat a jak si ze zcela nevyhovujícího prostoru umějí za minimálních prostředků vybudovat místo k přežití.
Ceny se pohybují okolo částky 100 Kč na den, což měsíčně znamená 3 000 Kč na osobu. Pokud si tuto částku vynásobíme 4x, dostaneme se na 12 000 Kč za čtyřčlennou rodinu. Tato rodina však nemá k dispozici např. garsonku, ale místnost o velikosti většinou 4 x 4 m až 5 x 5 m. V Liberci jsou ale pouze 4 ubytovny, které přijímají i děti, a ty jsou samozřejmě permanentně obsazené. Takže pokud se rodina ocitne v situaci, kdy nemá na komerční ubytování a nedostane se do ubytovny s dětmi, je jí dítě odebráno ze sociálních důvodů.
V poslední době se díky asociálním reformám ze vlády Petra Nečase dostávají do tíživé sociální situace také lidé, kteří by si tento stav nedokázali v minulosti ani představit. Zdánlivě se odchýlím od tématu a popíši případ pana D. a jeho přítelkyně paní N. Pana D. znám přibližně od prosince minulého roku. Je mu 58 let a celý život pracoval, z toho několik posledních let v mladoboleslavské Škodovce. Jeho zdravotní stav se však zhoršil, a proto již nestačil požadovanému tempu výroby. Z toho důvodu dostal výpověď a dle jeho slov mu firma stále dluží poslední 2 platy. Proto se i s dlouholetou přítelkyní paní N. dostal na ulici. Tam žijí již druhým rokem. Paní N. sice pobírá díky svému hendikepu částečný invalidní důchod, tj. cca 5 300 Kč, tato částka však nestačila na pokrytí všech nákladů souvisejících s bydlením. Navíc na ni byla uvalena exekuce, jelikož se stala obětí podvodu. Údajně podepsala nějaký úvěr, je od narození neslyšící a analfabet, a tak měla společnost nabízející nebankovní úvěry lehkou práci.
Paní N. nemá nárok na výpomoc v rámci dávek hmotné nouze, neboť je invalidní důchodkyně. Panu D. jsem sice pomohl vyřídit tzv. jednorázovou výpomoc ve výši existenčního minima, což bylo minulý rok 2 020 Kč, na tuto dávku ovšem má, jak již z názvu vyplývá, nárok pouze jednou. Na jiné nárok nemá, jelikož byl na půl roku vyřazen z evidence úřadu práce. Povinnost někdy až šikanující a většinou zbytečné docházky na ÚP se mu stala osudnou. Není lehké vylézt v třeskutých mrazech ze stanu zpod několika dek a vláčet se z okraje Liberce na ÚP.
Zimu přežili díky laskavosti zaměstnance jisté firmy, která sídlí kousek od lesíka, kde se tento pár usídlil. Podařilo se mi s ním domluvit zapůjčení maringotky. Ta však bude muset být do konce dubna uvolněna. Azylové domy, které jinak odvádějí záslužnou práci, bohužel nenabízejí ubytování pro páry. Vzhledem k závislosti paní N. na panu D. je však nemožné tyto dva oddělit. Poslední pokus dopadl katastrofálně. Naději proto vkládáme do toho, že panu D. bude přiznán invalidní důchod, na jeho pobírání má za odpracovaná léta nárok. V těchto dnech půjde před lékařskou komisi, je však otázkou, jak dlouho bude posouzení ČSSZ trvat.
Tímto příkladem jsem chtěl ilustrovat, že v dnešní době není vůbec obtížné spadnout během několika dnů na absolutní sociální dno, z něhož není vůbec jednoduché se dostat. A právě na těchto lidech postavili svůj podnikatelský záměr majitelé ubytoven a různí spekulanti s nemovitostmi.
Jedna z těchto ubytoven se nachází v blízkosti liberecké zoo. Objekt bývalého domu mládeže koupil Ing. David Polan. Ten ho pronajal pí Bendové, která tam provozuje „ubytovací služby“, správcová objektu je pí Krausová. Tyto dvě osoby si z ubytovny udělaly svůj malý soukromý lágr. Jejich praktiky jsou opravdu neuvěřitelné, a to se netýká jen toho, že tam minulý rok nechaly skoro zemřít nemocného člověka (článek o tomto případu viz: http://www.nasliberec.cz/view.php?cisloclanku=2011110012).
K jejich osvědčeným fíglům patří např. to, že ubytovanému napíší potvrzení o výši nájmu, ten si s ním posléze dojde na hmotnou nouzi, která část požadovaného nájmu pošle na účet ubytovny. Vzápětí si však správcová vyžádá tento doklad od ubytovaného zpět. Ten pak nemá žádné potvrzení o tom, že částku zaplatil. Proto na něj může být vytvářen tlak ze strany správců ubytovny. Může být dokonce kdykoli vyhozen na ulici, protože nemá doklad o zaplacení. Tento „institut“ odevzdávání dokladů o zaplacení se stal na této ubytovně téměř normou. Ta menšina ubytovaných, která tento požadavek odmítne, se tam dlouho „neohřeje“.
Další a poměrně čerstvý případ z této ubytovny se týká následujícího. Člověk, který se na ubytovně zdržoval cca měsíc, si našel práci v jiném městě. Nestihl však ještě změnit adresu pro doručování. Hmotná nouze mu proto poslala složenku s příspěvkem na živobytí na adresu staré ubytovny. Klient si ji proto chtěl vyzvednout. Paní správcová mu ji však odmítla předat, resp. požadovala za její odevzdání podpis potvrzení o dluhu 10 000 Kč za ubytování. Klient tam však měl pohledávku ve výši 3800 Kč, a tak odmítl. Nakonec ho však donutila podepsat potvrzení o dlužné částce 8 000 Kč. Proč to však podepsal, když měl na požadované složence částku 2200 Kč? Správcová ho psychicky zlomila. V danou chvíli neměl z jeho pohledu jinou možnost, protože si musel koupit jízdenku do práce, zaplatit jinou ubytovnu, nakoupit jídlo apod.
Podnikavci vydělávají i na takových věcech, jako je použití pračky za 50 Kč, a to bez pracího prášku, 200 Kč za svoji vlastní TV na pokoji apod. Sprchy fungují jen pár hodin denně a to večer od 18:00 do 21:00. Pokud je klient mimo ubytovnu a domovníkovi nebo domovnici se nelíbí, sprchu mu ani neotevře.
Správci a správcové tedy přišli na způsob, jak si nezákonně přivydělat na sociálně a psychicky zdeptaných lidech. Uvedené případy jsou však jen špičkou ledovce velkého byznysu, který se v těchto vodách vyskytuje.
Michal Řeháček
