V Londýně se na marxistickém festivalu jako každý rok i letos představila řada slavných i méně známých osobností z akademického i aktivistického světa. Ideové podloží, které všechny řečníky více či méně spojovalo, byla z logiky názvu vyplývající marxistická teorie. Pochopitelně se nejednalo o dogmatické klábosení ve stylu marxisticko-leninistických brožur, což se může díky stavu našeho veřejného myšlení někomu vybavit, nýbrž o poctivé akademické uchopení těch aspektů marxistické teorie, které se na půdorysu současné systémové krize jeví nanejvýš aktuální. To, že marxismus je živá ideová větev, dokládá především množství významných myslitelů současnosti, které se za marxisty buď přímo považují, nebo na marxistických východiscích plodně stavějí své aktuální reflexe současného stavu společnosti. Z takových osobností na festivalu přednášel politický filozof István Mészáros, politický teoretik Alex Callinicos nebo sociolog a geograf David Harvey. Očekávané vystoupení filozofa Antonia Negriho se naneštěstí nekonal z důvodu zdravotních obtíží řečníka.
Vedle hluboké a sofistikované kritiky současného systému se objevovala klasická filozofická témata jako dialektika, historický materialismus, marxismus, etika atd. Dalším zajímavým okruhem přednášek byly historické exkurze do určitých dějinných etap významných z hlediska socialistického hnutí, například třídní boje ve dvacátých letech nebo kapitalismus a genocida. Stranou nezůstávaly ani konkrétní události nedávné i současné – arabské jaro či situace v Řecku. Na festivalu však probíhaly i přednášky mířené na problematiku menšin, a to jak genderových, tak sexuálních, životního prostředí, občanského aktivismu, kultury, vědy, medií, ekonomie atd. Celá akce měla monumentální formát, který spočíval v možnosti výběru z padesáti přednášek denně po dobu pěti dnů.
Festival se tradičně konal na univerzitě v centru Londýna University College London (asi v deseti budovách), pořádala ji naše sesterská organizace Socialist Worker’s Party. Akce se zúčastnilo několik tisíc převážně mladých lidí z celého světa, kteří jsou přesvědčeni, že vůči současnému rozporuplnému systému lze hledat alternativy postavené na skutečné demokracii, spravedlnosti, solidaritě a racionalitě. Pevně doufám, že prohlubující se krize časem přivede ke stejnému uvědomění i české studenty.
Dominik Forman
dominik.forman@socsol.cz
Článek původně vyšel v červencovém čísle časopisu Solidarita roku 2012.
