Kvůli kontroverzním prohlášením členky vedení strany Sahry Wagenknechtové o domácí bezpečnosti a uprchlické politice, se mnozí antirasističtí aktivisté rozhodli, že v nadcházejících volbách Die Linke svůj hlas nedají. Někteří z nich stranu úplně zavrhují.
Jejich zloba je opodstatněná. Wagenknechtová svádí vinu za nedávné teroristické útoky na německou kancléřku Angelu Merkelovou, stěžuje si v prohlášeních nesoucích společné znaky s politickým jazykem pravicové Alternativy pro Německo (AfD) na „nekontrolované otevírání hranic“ a zeštíhlování policejních složek.
Ale s ohledem na stávající politickou situaci je zavržení Die Linke kvůli nesouhlasu s jednou členkou, třebaže velmi prominentní, špatnou reakcí. Die Linke ztělesňuje významný historický vývoj: poprvé po více než padesáti letech německou politiku obohacuje velká, pluralitní socialistická strana. Strana, která přinesla antikapitalistické perspektivy do parlamentu a mainstreamových médií. Stranická platforma a převážná většina jejích šedesáti tisíc členů jasně odděluje levici od pravice. V atmosféře, která je stále více nacionalistická, podporují její členové otevřené hranice pro kohokoliv v nouzi.
Od doby, co se Die Linke dostala do popředí, se jí podařilo výrazně zvýšit zdroje pro sociální hnutí a stipendia pro kritický výzkum. Jasně antifašistické a prouprchlické postoje strany, její antineoliberální a sociální platforma, nemluvě o solidaritě s Kurdy a odporu proti krvavé německé dohodě s tureckým prezidentem Erdoğanem, která měla zabránit uprchlíkům dostat se do Evropské unie, z ní udělaly důležitého partnera pro mnohá aktivistická hnutí.
Ve světle probíhajícího globálního obrození extrémní pravice není odpovídající reakcí toto všechno zahodit jen kvůli jedné představitelce strany a jejím tvrzením, která někteří aktivisté nedokáží tolerovat.
Dokonce i nejtvrdší levicoví kritikové Wagenknechtové souhlasí s 80 procenty toho, co běžně říká. Její vystoupení v nejdůležitějších talk show z ní dnes udělaly nejvýraznější hlas proti německému neoliberalismu, jenž navíc oslovuje miliony lidí, kteří by se jinak k levicovým myšlenkám nedostaly. Za to by jí levice měla být vděčná.
Neznamená to, že bychom měli akceptovat její snahy získat si voliče posunem k pravicově populistické Alternativě pro Německo. Namísto toho, aby zformulovala principiální protirasistický postoj, oportunisticky přijala její rétoriku. Její komentáře o „právech hostů“ a „kapacitních limitech“, její tvrzení, že neochota Merkelové uzavřít hranice z části zavinila nedávné teroristické útoky v Berlíně, a volání po posílení policie zní více jako argumenty z úst AfD a, abychom byli fér, také z úst většinové politické reprezentace, než jaké by měly znít z prostředí Die Linke.
Dosud je strana výjimečná svými postoji k těmto problémům. Die Linke podporuje uprchlíky a otevřenou imigrační politiku, svou kritiku si šetří pro miliardy eur utracené za záchranu bank, nespravedlivé přerozdělování bohatství ve světě a vývoz německých zbraní, které pohánějí právě ten typ konfliktů, jenž nutí lidi opouštět jejich domovy. Strana se musí i nadále držet těchto zásad.
Působivá prezidentská kampaň Bernieho Sanderse ukazuje, jak se dají propojit ekonomická témata ovlivňující pracující a nezaměstnané s protirasistickou a protisexistickou agendou. Německá levice by také měla spojovat boj proti vykořisťování s bojem proti útlaku.
Každý, kdo chce, aby se Die Linke držela svých současných pozic v otázce uprchlíků a takzvané bezpečnostní politiky, ať už jako člen strany anebo kritický sympatizant, by se měl účastnit bojů o směřovaní strany, ne z ní vystupovat.
Bojkotování, neúčast u voleb a veřejné vystupování z Die Linke, v současné době nejdůležitější hrázi proti neoliberalismu, rasismu, militarismu a nové pravici, je kontraproduktivní. Od debat o budoucnosti strany a výzvách, kterým čelí, bychom neměli upouštět tak rychle. Nakonec, oslabování levice nám v boji proti pravici nijak nepomůže.
Vyšlo na Jacobin Magazine. Český překlad Kristýna Trochtová.
